Náš nový domov – šluknovský výběžek (4. část)
Jakmile jsme přijeli do šluknovského výběžku, měli jsme pocit, jako by to byl zapomenutý kraj. Kraj, do kterého se odsunuli staří lidé, hendikepovaní a cikáni, aby nebyli ve velkých městech lidem tolik na očí. Později nám tento náš dojem bohužel potvrdili i místní lidé. Města s názvy jako je Rumburk, Varnsdorf a Šluknov nás na základě informovanosti z médií spíše odpuzovaly a nepůsobila na nás přívětivě. Všude kolem jsme viděli rozpadlé a zchátralé podstávkové chalupy, ze kterých byla cítit neutěšená historie bývalých Sudet. Ovšem příroda je v tomto kraji opravdu překrásná, čistá a silná. Pokládali jsme si otázku, jestli bychom si vůbec dokázali představit v tomto kraji žít, když se podíváme kolem sebe. Odpověď zněla jasně – NE! I přesto jsme chtěli celý výběžek projet, abychom se neunáhlili.
Když už jsme chtěli tuto oblast opustit, najednou jsem kousek od Krásné Lípy zahlédla ceduli “bylinková čajovna Nobilis Tilia”. Čajovny máme oba v oblibě a bylinky jsou mou srdcovkou, takže bylo jasné, že tam musíme zavítat. Když jsme vešli do budovy a vstoupili do prodejny jedné z nejlepších českých aromaterapeutických firem, prostoupila nás neuvěřitelná síla, která s námi doslova zatřásla. Najednou jsem si vzpomněla, že jsem tuto firmu sledovala už v Praze, protože tu provádějí bylinkářské kurzy, o které jsem měla zájem. Náhle do prodejny vstoupila žena, která nám ohlásila, že prodejnu zrovna zavírá, ale pokud chceme, můžeme si ji ještě prohlédnout. Dotyčná dáma vypadala jako kouzelná tetička z pohádky. Dali jsme se s ní do řeči, vyprávěli jí náš příběh a svěřili se, že jsme na poutnické cestě a hledáme místo pro náš nový domov. Velice jsme si s ní rozuměli a cítili jsme silné vnitřní spojení. Svěřila se nám, že to, co jsme prožívali v Praze, dříve také prožila, ale v jiném městě. Prohlásila, že Vlčí hora (tyčí se kousek za prodejnou) k sobě přitahuje podobně laděné lidi, a že tento kraj potřebuje přesně takové bytosti, jako jsme my. Lidi, kteří tento kraj pomohou očistit a navýšit jeho vibrace, aby se mohl znovu obrodit. Pak navrhla, že pokud hledáme nové místo domova, může nás propojit s místními podobně smýšlejícími lidmi, kteří si také prošli odchodem z města, což pro nás může být velice inspirativní a přínosné. Byli jsme pro. Vzala telefon a šla svým přátelům zavolat s prosbou o setkání. Jaká náhoda! Zrovna chtěli odjíždět z jejich chaloupky, která je vzdálená pár minut odsud. Společně jsme vyrazili za nimi a seznámili se s velice sympatickými manželi a jejich čtyřmi malými dětmi. Působili na nás jako moc milí a hodní lidé. Právě dokončovali rekonstrukci 150 let staré podstávkové chalupy, aby se do ní mohli ještě na podzim přestěhovat. Velice rychle jsme si s nimi porozuměli, a tak nám nabídli, že pokud chceme, můžeme u nich v chalupě pár dní zůstat. Ten den zrovna začali velké deště, takže zázemí v teple, s vodou, sporákem a záchodem, nám zrovna přišlo vhod.
Následující dny nám naše kouzelná tetička od Vlčí hory naposílala několik dalších kontaktů na úžasné lidi v okolí a pomáhala nám poznat tento kraj. Po týdnu jsme začali tuto oblast vnímat a vidět zcela jinak. Zmizel náš povrchní pohled a i města se nám začala líbit. Zkrátka jsme se tu cítili dobře a klidně. Uvědomili jsme si, že jsme se jenom potřebovali detoxikovat od města, spojit se s místem a hlouběji ho poznat.
Po dvou měsících strávených v této oblasti jsme si to tu zamilovali. Cítíme, že jsme vedeni a jsme zde správně. Mezitím jsme poznali spoustu skvělých lidí, kteří mají na život podobný pohled, a se kterými se dále propojujeme a pomáháme si. Je to opravdu nádherné, podporující a inspirující prostředí.
Dokonce jsme se s šestičlennou rodinkou, která nám v jejich chaloupce poskytla dočasný azyl, domluvili na tzv. wwoofingu. Až do podzimu můžeme žít v jejich v podstávkové chalupě, a to zcela zdarma, výměnou za pomoc s její rekonstrukcí.
Často vzpomínám na zásah shůry, který spojil naše cesty s bylinkovou tetičkou, a v současnosti velice blízkou přítelkyní, z Vlčí hory. Díky ní a našemu osudovému setkání jsme z tohoto kraje nakonec neodjeli a časem jsme v něm nalezli náš nový domov.
Autor: Helena Vilemína
