Naše hodnoty

Už nějaký čas pozoruji, jaké hodnoty nám předávají naši rodiče a v čem vyrůstáme. Hodnoty, které nám vštěpují ve škole, v zaměstnání. Hodnoty, které nám předává společnost, ve které žijeme. Hodnoty, které sdílíme s naším partnerem. Tyto hodnoty a postoje nás totiž ovlivňují mnohem více, než si uvědomujeme. Žijeme podle nich naše životy. Jen málokdy si položíme otázku, jestli jsou tyto hodnoty, které nám někdo předal, i naše vlastní?

My jsme si tu otázku položili už mnohokrát a dospěli jsme k tomu, že spousta hodnot a postojů, které jsme převzali, nejsou naše vlastní. Proto jsme se rozhodli, že se od nich odpoutáme. Samozřejmě to není nic jednoduchého, čeho by se dalo docílit hned. Vyžaduje to trpělivost, protože jde o dlouhodobý proces. 
Tohle vše se nám nejvíce objevilo v našem partnerském vztahu, ve kterém si od jeho počátku procházíme velice náročnou a bolestnou očistou a proměnou naší osobnosti.

Zjistili jsme, že s námi nesouzní, že by náš partnerský vztah měl vypadat neustále harmonicky, že při krizi je nejlepším řešením partnera opustit nebo si najít milence, že bychom se měli před partnerem přetvařovat, mít před ním tajemství a smířit se s naším ženským údělem (myšleno pro ženy). Místo toho jsme raději autentičtí, upřímní, otevření a odevzdaní, a to při hezkých i těžkých chvílích. Nesouzní s námi, že bychom neměli do hloubky poznávat naše nitra a zabývat se svými stíny a zraněními. Místo toho hledáme, zkoušíme, rozvíjíme se, poznáváme sami sebe, a to nás postupně činí silnějšími, vědomějšími a zralejšími bytostmi. Nesouzní s námi, že bychom měli být stejní jako ostatní, jít s davem a srovnávat se. Místo toho jsme originální, využíváme své jedinečnosti a přijímáme se takoví, jací jsme. Nesouzní s námi, že bychom měli soutěžit s ostatními. Místo toho raději spolupracujeme. A takhle bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho.

Zkrátka toho, co je opravdu pouze naše vlastní, je velice málo. Náš život je ovlivněn druhými lidmi, prostředím a společností a je potřeba to tak přijmout.

To ale neznamená, že bychom měli v převzatých stereotypech, hodnotách a vzorcích myšlení a chování nadále setrvávat, pokud s námi nejsou v souladu.
Proto jsme si zvolili jinou cestu – tu naši!

Nechceme žít zrychleně, v každodenním shonu, permanentním stresu a povrchnosti. Život nabízí mnohem více, než pouze povinnosti, starosti a stereotyp. Chceme život prožívat pomaleji, abychom ho vůbec byli schopni naplno vnímat a prožívat. Chceme sdílet radost a potěšení z běžných chvil. To vše nám může dopřát vhodné prostředí, společnost podobně laděných lidí a čas, který budeme smysluplně využívat. Proto jsme naše hlavní město v minulém roce opustili a vydali se na poutnickou cestu, abychom začali žít jiným životním stylem a vytvořili si v životě naše vlastní podmínky a hodnoty.

Toužíme po vlastním bydlení, ale nebudeme si kvůli tomu brát několikamilionovou hypotéku, kterou budeme splácet do konce života a mít nad sebou každodenní bič. Místo toho toužíme po stavbě z přírodních materiálů, třeba jako hliněnoslaměný dům nebo Tiny House, které jsou finančně příznivější.
Je pro nás důležité být v propojení s přírodou, a proto v ní chceme žít a vytvořit domov, včetně permakulturní zahrady. Chceme se postarat o naši krajinu a pomoct ji se obrodit.
Pokud nás Velký Duch jednou obdaří, tak naše děti chceme vychovávat s partnerem společně a bez toho, aby musel každý den opouštět rodinu kvůli obstarávání financí. Místo toho postupně tvoříme společný projekt, který zajistí nás oba.
Nechceme, aby byli naše děti vychovávány ve státních školách, kde se budou učit, že když dostanou špatnou známku, měli by se stydět nebo dostanou trest. Nebo když něco nezopakují stejně, jak to chce paní učitelka, že jsou neschopní. Že když budou občas více plní energie, nebudou stíhat tempo výuky nebo něčemu nerozumět, společnost je ohodnotí jako nedostatečné.

Děti jsou naší budoucností a nadějí, a proto vše, co jim předáme, budou žít i oni. Až do chvíle, než z toho vystřízliví a přijdou na to, že to tak nechtějí.

Proto bychom rádi naším dětem předali jiné hodnoty. Třeba jak je důležité spolupracovat s druhými, využívat své odlišnosti a darů, které získali do života nebo jak se s úctou chovat k přírodě a jejím obyvatelům. A také, že ty skutečné hodnoty, které přežily a častokrát je zmiňujeme, jsou láska, hluboké vztahy, přátelství, úcta k našim předkům, rodině a starým lidem, zdraví, naše služba pro společnost (poslání), víra v sebe, život a Jednotu.

Tohle vše jsou naše hodnoty, které předáváme.

Autor: Helena