Naše nové zimní útočiště – chaloupka v Srbské Kamenici (6. část)

Kouzelné novoluní nám pomohlo zhmotnit naše přání. Paráda!

Věděli jsme, že v chaloupce na větrném vršku můžeme být pouze do podzimu, protože se do ní budou stěhovat její majitelé. Šestičlenné rodince jsme s rekonstrukcí pomáhali jak jen to šlo a už pomalu dozrál čas našeho odchodu.

Dostali jsme od nich nabídku jít do jejich bytu ve městě, který budou opouštět. Dlouho jsme nad touto variantou uvažovali, ale později jsme ji odmítli. Říkali jsme si, že do této oblasti jsme přišli, protože jsme chtěli změnit životní styl. A tohle by nám život v panelákovém bytě ve městě, kterého jsme byli z předchozího života už dostatečně nasyceni, neumožnil. Jakmile jsme tuto nabídku odmítli, cítili jsme, že jsme se tím otevřeli dalším možnostem.

Druhý den jsme shodou “náhod” navštívili soukromé setkání místního spolku lidí, kteří žijí na severu a vzájemně si pomáhají se svými projekty a nápady, aby je mohli zrealizovat. Poznali jsme tam opravdu zajímavé lidi. Jeden z nich se nám svěřil, že nedávno koupil chalupu, a že by potřeboval někoho, kdo by mu jí přes zimu vytápěl a staral se o ni. Řekli jsme mu, že zrovna hledáme chaloupku, kde bychom mohli zimu strávit. Když jsme zjistili, že jsou naše záměry v souladu, nabídl nám prohlídku chaloupky, abychom se mohli rozhodnout, jestli bychom v ní vůbec chtěli žít. Cítili jsme, že to je přesně ta příležitost, kterou jsme hledali.

Kousek od chaloupky je navíc Růžovský vrch, který je celý z čediče. Stejně jako Vlčí hora u Krásné Lípy, poblíž které jsme žili v první chaloupce. Když jsme si tehdy k sobě přitáhli Vlčí horu, bylo mi shůry řečeno, že je v jejím jádru ukryta velká síla, která působí na její nejbližší okolí. Už v Praze jsem dostávala zprávy, že máme žít v čisté a silné přírodě, poblíž silového místa. Jenomže to jsme ještě nevěděli, co to pro nás znamená. Jak je vidět, opět jsme si k sobě přitáhli další silnou sopečnou horu. Vnímala jsem to jako dobré znamení. 

Po prohlídce chaloupky jsme věděli, že nemáme o čem dál přemýšlet, a tak jsme velkorysou nabídku přijali. Domluvili jsme se, že náš nový domov můžeme obývat výměnou za péči o chaloupku. Nicméně i v chaloupce můžeme zůstat pouze do jara, kdy v ní začne probíhat rekonstrukce. Cítím, že je k nám Velký Duch velice laskavý a vždy nám do cesty sešle člověka nebo příležitost, které právě potřebujeme. Za to jsme neuvěřitelně moc vděční. 🙂

Stěhování do chaloupky nás čeká 1.11., v dušičkové atmosféře. To jsem zvědavá, co nám život v zimní chaloupce tentokrát přinese…

Autor: Helena Vilemína