Pandemie koronaviru a jeho poselství

Pandemie koronaviru a jeho poselství

Naše země je už nějaký čas ve stavu nouzovém. Mnozí z vás jste jistě plni strachu a obav o zdraví své, vašich rodin a blízkých, o finanční zajištění, hmotné potřeby a mnoho dalšího.

Současná situace nám ukazuje, jak je náš “systém” snadno napadnutelný, citlivý a hlavně nefunkční. Kolik nedostatků nám odhalil systém vládní, zdravotnický, školský a další? Já myslím, že mnoho, a možná i proto k nám přišel koronavirus, aby ukončil staré systémy a pořádky. Jedině tak se může zrodit nový a zdravý systém.

V těchto dnech se nemůžeme příliš spoléhat na vnější jistoty, které nám v životě dodávají pocit bezpečí. Situace nás vede k hledání jistoty a opory v sobě, k žití v přítomném okamžiku. Je to stav, kterého je pro mnohé z nás obtížené dosáhnout, protože jsme se dlouhodobě obklopovali vnějšími jistotami, komfortem a nechtěli ve svých životech činit změny.

Nyní, v době krize, vylézají ven naše stíny a kostlivci. Sundaváme naše masky, projevujeme se takoví, jací skutečně jsme a co jsme před okolím dlouho skrývali. Vidíme na čem všem lpíme, s čím máme potíže a jak se snažíme mít situaci pod kontrolou. Tuto dobu bychom jednoznačně měli využít pro práci na sobě.

Ačkoliv to není vidět na první pohled, koronavirus v sobě ukrývá veliké dary, výzvy a příležitosti. Je potřeba situaci vnímat do hloubky a zvědomit si, co vše nám přináší a učí nás.

Pandemie nám dává příležitost nahlédnout do sebe a zjistit, co v našich životech není funkční a v čem je potřeba učinit změnu. Díky omezení sociálních kontaktů více času trávíme doma se svými blízkými. Najednou zjišťujete, že nejste schopni celý den být doma se svým partnerem, se kterým máte častá nedorozumění. Uvědomujete si, že vám vaše děti lezou na nervy, nevíte jak se k nim přiblížit a trávit s nimi čas. Zkrátka netušíte, co si sami se sebou a svým životem počít. Přesně tohle se ukazuje ve chvíli, kdy máte více času pro sebe a změníte svůj běžný režim. V podstatě se to podobá iniciačním zkouškám jako je pobyt ve tmě, Vision Quest apod., které mají společnou určitou deprivaci, a to buď nedostatkem světla, stravy nebo sociálních kontaktů.

Pandemie koronaviru je celosvětová a ukazuje nám, jak jsme všichni spolu propojeni a na sobě závislí. Je potřeba spolupracovat a pomáhat si, protože jeden bez druhého jsme slabí a zranitelní. 

Poslední dobou sleduji, jak se naše společnost stále více rozděluje na dva tábory – ti, co jsou pro roušky a schvalují omezení a ti, co vše odmítají. Ti první druhou skupinu označují za popírače a nebezpečné ignoranty. Ti druzí o sobě tvrdí, že celé situaci nejlépe rozumí a že koronavirus je jen chřipka. Takže místo toho, abychom spolupracovali a měli pro sebe pochopení, jdeme proti sobě. Podle mě ale pravdu nemá ani jedna ze skupin. Virus je pro nás nový, chová se nevyzpytatelně a stále o něm toho málo víme. Co je bezpečné pro jednoho, může být život ohrožující pro druhého. Jak si tedy můžeme v této situaci vytvořit jasný názor, když nám do skládačky chybí mnoho dílků? Je to prosté – v současnosti to prostě nelze! Jediné, co můžeme dělat, je pozorovat situaci s nadhledem, nenechat se do dění zatahovat emocemi druhých lidí, vlastním strachem a vzít v potaz čistá, nezkreslená fakta. Z tohoto důvodu vyplývá, že řadit se do jedné z opozičních skupin je obtížné, protože ty už mají své názory jasně vyhraněné. 

Dlouhodobě se spousta z nás zajímala pouze o své potřeby, hromadění hmotných statků, bojovala s druhými a nestarala se o sebe, natož o své rodiny.
Matku Zemi jsme se snažili co nejvíce vytěžit, až jsme otrávili vody, vyhubili spoustu živočišných druhů, pokácely pralesy. Jedno indiánské přísloví říká: „Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.“
Pokud začneme Matce Zemi ubližovat, vždy na to nějak zareaguje. Většinou prostřednictvím zemětřesení, hurikánů, požárů, povodní nebo pandemiemi. Jak jinak se má očistit od toho, co jí škodí a uzdravit se? 
Naše pozornost byla dlouhodobě zaměřená na chamtivost, ziskuchtivost, soutěživost a sobeckost. Kam se poděla spolupráce, spojenectví, pomáhání si, podpora, sounáležitost a laskavost?
Kolik pandemií a virů ještě budeme potřebovat, než se změníme, odložíme své sobecké zájmy, přestaneme škodit sobě, druhým a Zemi, pochopíme skutečný význam života a vrátíme se k tradičním hodnotám? Život je dar a je posvátný, a tak bychom k němu měli přistupovat.
Jako lidstvo jsme skutečně učinili veliký pokrok a spousta z nás jsou již otevření, vědomější a svým chováním naši planetu nezatěžují. Ale obávám se, že to nestačí. Abychom mohli zamezit dalšímu pustošení naší planety a předešli neblahým důsledkům klimatických změn, je potřeba, aby pro to každý z nás něco udělal. Každá proměna společnosti totiž potřebuje čas. A ten ubývá.. Abychom mohli dál žít na této krásné planetě plné hojnosti a života v blahobytu a bezpečí, je potřeba se o ni postarat a pomoci ji.

Věřím, že Matka Země ví velice dobře, proč k nám koronavirus poslala, a proto vše nechme v jejích rukách. Nechtějte mít vše pod kontrolou, protože to není možné. Odevzdejme své pochyby a obavy Velkému Duchu a přijměme tuto situaci jako příležitost ke změně a posunu.
Až pandemie ustane, teprve s odstupem času uvidíme, jak moc nás změnila a co vše nám umožnila.

Věřím, že nám byl tento vir seslán, aby nás probudil a uvědomili jsme si skutečné hodnoty v našich životech. Že na prvních stupíncích nejsou peníze a majetek, ale zdraví, láska a rodina.

Snažme se prosím co nejvíce oprostit od svých myšlenek, které nám podsouvá naše zraněné a ustrašené dětské ego. Vyvolává v nás pocity strachu a paniky, a ty nám v současné situaci nijak nepomohou. Naopak, strach je destruktivní emoce, která oslabí naši energii, tedy imunitu. Tu je teď naopak potřeba posilovat.

Proto pěstujme vděčnost za vše, co v našich životech máme, pečujme o sebe i své blízké, radujme se z malých věcích, které třeba obvykle nevnímáme a hlavně se mějme rádi. Kdy jindy, než teď, je potřeba teplé lidské slůvko, obejmutí, pohlazení a otevřená náruč. Třeba i online. 🙂

MITAKUYE OYASIN – „všichni jsme jedno, všichni jsme propojeni”

Autor: Vilemína

12.11.2020

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.