Poselství od duše zemřelého: zrození nového života
Když jsme se přestěhovali do chaloupky v Srbské Kamenici a čistili jsme náš nový domov od nízkých energií, setkali jsme se tu s duší zemřelého, pravděpodobně vojáka, který zde v minulosti žil.
Byla to velice vyspělá a moudrá duše, která k nám vyzařovala lásku. Už při prvním kontaktu nám řekl, že tu s námi nejspíš moc dlouho nebude, protože po velice dlouhé době dospěl do fáze, kdy je připravený opustit náš svět a posunout se na vyšší úroveň. Sdělil nám, že za svého života nestačil splnit to, co si jeho duše vzala za úkol a že se toho snaží dosáhnout posmrtně. Proto s námi strávil několik úžasných dní, během kterých nám předával různé informace. Jakmile nám je předal, odešel na “druhý břeh”. Věřím, že je teď na novém místě, kde nalezl svůj klid a nový domov.
Jedním z témat, o kterých mluvil, je počátek a proces zrození nového života, o kterém nám předal následující poselství:
“Naše planeta v její současné fázi potřebuje, aby byly děti zplozeny vědomě a v čisté lásce. Ovšem vědomě může dítě zplodit pouze dvojice, která je sama vědomá, a té se narodí stejně vědomé a krásné dítě.
Duše je soubor informací, určité charakteristiky, zkušeností a duchovního naladění. Je to čistá forma, která se oddělila od Zdroje, nýbrž jsou do ni začleněny zkušenosti a další prožitky, které prožila na všech jejích úrovních.
Duše v počátku komunikuje s maminkou na dálku a nepřímo. Ale když nastane správný čas, přitiskne se k jejímu energetickému obalu. To trvá už několik měsíců před narozením, ale u každého to může být různé. Ta rozdílnost je způsobena nastavením maminky. Ne každá žena je totiž na spojení připravena, a proto může trvat různě dlouho, než k tomu na emoční a tělesné úrovni nastanou vhodné podmínky. Některá duše se s maminkou propojuje velice dlouho, protože od ní potřebuje převzít veškeré emoce a zkušenosti, které potřebuje prožít. Musí s ní být v úzkém a silném spojení. Doba jejich propojování také záleží na tom, s jakým úkolem duše miminka vstupuje do kontaktu s maminkou. Je to o tom, co si má duše dítěte odžít ještě před vstoupením do lidského těla, v prenatálním období.
Jakmile se však jednou energie maminky a duše dítěte naváže na sebe a propojí se v jedno, už není možné, aby duše odešla jinam. Tedy přesněji řečeno, jakmile se sváže s energetickým systémem maminky. Jejich spojení je stálé a neměnné, a to i když ho maminka necítí a nevnímá.
Předávání informací o tom, co si duše miminka potřebuje prožít a co vše má přijmout od svých rodičů, se ale neděje pouze v prenatálním období. Začíná to už ve fázi, kdy se duše začíná propojovat s maminkou na energetické úrovni. To vše má vliv na budoucí život dítěte. Tedy neovlivňuje ho jenom prenatální období, ale i doba, která následuje před ním.
Otec je důležitý při zplození, nebo při přímé komunikaci, např. přes bříško maminky. Jinak v tomto období není příliš důležitý.
Při porodu si matka i dítě prochází velkým emočním zraněním, kdy se jejich energie trhají, pak se úplně přetnou a oddělí se od sebe. To uvolnění je bolestivé. Nejde o fyzickou bolest. Jde o prožitek ztráty, odloučení a zároveň osvobození. S tímto prožitkem je zapotřebí pracovat. Dítě i matka si budou tento prožitek navždy pamatovat, a to je to, co je nejvíce spojuje.
Tatínek začíná být důležitý od chvíle, kdy miminko vzejde na svět. Už od té chvíle otec ovlivňuje miminko. Není pravdou, že v tomto období díťátko potřebuje pouze maminku. Velice silně vnímá i tatínka, ze kterého je zrozen. Samozřejmě vnímá ho na jiné úrovni. Ne fyzicky, ale spíše na energetické a intuitivní úrovni. Fyzicky zatím nejvíce potřebuje matku. Ale duchovně a emočně potřebuje oba rodiče, kteří mu mají předávat to stejné.”
Autor: Helena Vilemína
27.11.2019