Požehnání na den Tří králů
Včera 6.1.2020 byl svátek Tří králů, kterým skončilo vánoční období. Já jsem se se Třemi králi setkala už v sobotu, a to osobně. Ano, doslova mi zaklepali na okénko chaloupky!
Byl to pro mě zvláštní den. Vlastně už Silvestr a několik dní pro něm pro mě byly doslova výživné. Na Silvestra se u mě spustil silný čistící proces, který pokračoval až do nového roku. Další dny už pro mě byly méně emočně intenzivní. Nyní se cítím ve své síle a plná radosti, nových nápadů, vhledů a uvědomění. Jak je vidět, starý rok po mě ještě vyžadoval propuštění a odevzdání určitých starých “věcí”.
Zrovna jsme s Martinem a naším přítelem probírali svatební obřad, který nás letos čeká. Mluvili jsme o jménech – křestním, které nám dali naši rodiče, příjmení, které žena obvykle přijímá od svého muže a “duchovním”, které si někteří z nás vybírají v období adolescence/dospělosti. Toto jméno je právě pro nás obzvlášť důležité, protože si ho volíme sami na základě našich darů, které jsme získali od Boha/Velkého Ducha/Vesmíru apod. Např. v přírodních národech volí jméno pro dítě na základě toho, jaké schopnosti projevil. Jména mají podobu jako “ten, který vidí”, “ta, která rozdává radost”, “ta, která běhá s vlky” apod. My tu máme zavedenou jinou tradici, a přesto je velice podobná těm z přírodních národů. I naše jména něco vyjadřují a symbolizují. Kupříkladu mé jméno Helena je řeckého původu a znamená světlo, pochodeň. Pochodeň, která přináší světlo do temnoty. Mé jméno se dá také přeložit jako žhnoucí nebo zářivá. Je spojeno s nejkrásnější ženou na světě – krásnou Helenou.
Došla jsem k tomu, že mám potřebu ještě před svatbou přijmout při přechodovém rituálu nové jméno, které by se mnou souznělo. Takže bych měla celkem tři jména – křestní, které mě spojuje s mou rodinou, “duchovní”, které vyjadřuje mou osobnost a její dary a příjmení, které mě pojí s rodinou mého muže.
Ve chvíli, kdy jsme probírali ona tři jména, se najednou zvedl silný vítr, který se téměř změnil ve vichřici. Kolem chaloupky poletovalo listí a ohýbaly se větve stromů ve větru. Najednou, jako když utne! Po větru ani známka, ani stopa. Ve vzduchu jsem pocítila veliký klid a všude kolem bylo posvátné ticho. Najednou kdosi ticho prolomil a uslyšela jsem zaťukání na okno naší chaloupky.
Byli to Tři králové, tedy přesněji řečeno jejich symboly – tři děti v kostýmech. Jen co jsme vyšli ven z chaloupky, začali zpívat vánoční koledu “my tři králové”. Když jí dospívali, zezadu k nám přistoupil jejich doprovod, muž který nám nad dveře křídou napsal “K + M + B”. Byla to pro mě naprosto posvátná chvíle. Cítila jsme veliké požehnání a štěstí. A protože se jednalo o pracovníka z Charity, která uspořádala Tříkrálovou sbírku, poskytli jsme jim finanční dar.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na své dobročinné přání, které jsem před Vánoci vyslala do nebes. Chtěla jsem najít vhodnou příležitost, kde bych mohla přispět a věnovat trochu toho světla a štěstí. Už jednou se mi poštěstilo a podpořila jsem moc pěkný projekt, a teď jsem mohla přispět znovu. Zalil mě moc příjemný a hřejivý pocit.
Když jsme tuto příhodu sdělili našemu příteli, oznámil nám, jaká je to úžasná synchronicita. Zrovna jsme se bavili o třech jménech a přišli Tři králové a dostali jsme od nich požehnání.
Za chvíli jsem se podívala ven z okna a Tři králové byly pryč. Jakoby se po nich slehla zem.
Že by to vše byla jen náhoda? Já myslím, že ne. Na náhody totiž už dávno nevěřím.
Autor: Helena Vilemína