Strach, vykročení z komfortní zóny a odchod z města (2. část)

Dlouhodobě jsme s Martinem věděli, že Praha je pro nás pouze přestupní stanicí. Místem, na kterém si máme něco zpracovat a nechat to tam, abychom pak mohli jít dál a otevřít se nové cestě. Dlouhodobě jsme cítili, že nás něco drží zpátky. Jako by nás to místo nechtělo pustit. Zjistili jsme, že je to náš vlastní strach. Strach z vykročení mimo naši komfortní zónu, z neznáma a ztráty jistot. Vnímali jsme, že dokud se nevzdáme všeho, na čem jsme lpěli, nepustíme naši kontrolu a životní představy, a nevykročíme z našeho bezpečného a známého prostředí, nemůže k nám nic nového přijít.

Na přelomu června/července jsme měli opustit byt, ve kterém jsme byli v pronájmu. Pár dní před naším odchodem jsme narazili na skvělou nabídku – dlouhodobě si pronajmout chalupu kousek od Znojma. Měli jsme platit pouze za služby (voda, elektřina) výměnou za péči o chalupu, zahradu a drobné opravy. Přesně něco takového jsme hledali! Cítili jsme, že to vyjde a k našemu plácnutí chyběla už jen prohlídka chaloupky. Z naší radosti nás ale paní majitelka den před prohlídkou vyvedla. Ta nabídka byla tolik zajímavá, že nás někdo předběhl. Sakra!

Mezitím jsme už měli téměř sbaleno a byli připraveni na možné stěhování. Říkali jsme si, co teď budeme dělat? Za pár dní máme opustit byt, už máme i sbaleno, ale nemáme kam jít.

Snažili jsme se pochopit, co nám tato zkušenost měla předat a došli jsme k tomu, že nás vedla k tomu, abychom už opustili naši komfortní zónu. Tou pro nás byl Středočeský kraj, ve kterém máme naše rodiny a přátele. 

Naše zoufalství tím sice nekončilo, ale už nám to po neustálých těžkostech bylo téměř jedno. Pak jsme si najednou vzpomněli, že už přes půl roku nás to táhne na poutnickou cestu, do Santiaga nebo Norska. Nicméně strach nás dosud vždy ochromil a zastavil.

Tahle chvíle byla ale jiná. Už jsme neměli na výběr, neviděli jsme jinou možnost a došel nám čas. O naše závazky a jistoty jsme přišli, a tak jsme si řekli, proč bychom nemohli poutnickou cestu podniknout u nás v Čechách? Prostě sbalíme stan, spacáky a vařič a budeme po Čechách jezdit tak dlouho, dokud nenajdeme vhodné místo pro náš nový domov. A jak jsme řekli, tak jsme taky udělali. Tím rozhodnutím jsme udělali první krok do neznáma a k novému životu.