Vysoce citlivá empatka

Vysoce citlivá empatka

Ano, to jsem já! Jsem vysoce citlivá a empatická žena. Už jsem se taková narodila. Jenomže jsem si to většinu svého života neuvědomovala. Až před pár lety jsem narazila na pojem hypersenzitivita, která mě naprosto přesně popisovala. Už v dětství jsem slýchávala věty typu „jsi přecitlivělá“, „vše si moc bereš“, „nad vším moc přemýšlíš”, „moc to řešíš“, “příliš filozofuješ”, „musíš se přizpůsobit“, „život je boj“ atd. Tyto programy jsem jako nevědomé a důvěřivé dítě samozřejmě naprosto automaticky převzala a žila jsem podle nich většinu svého života. A opravdu jsem s životem a sama se sebou bojovala. Častokrát jsem si v životě pokládala otázku proč se mezi lidmi cítím jako mimoň, proč se v davech a větších skupinách necítím dobře, proč mám občas potřebu se stáhnout do ústraní, proč se nedokáži rozhodnout když mám málo informací, proč toho za den nezvládnu tolik co druzí, proč jsem často unavená, proč po určité době v zaměstnání vyhořím atd. Cítila jsem se méněcenně a neschopně. Chtěla jsem být stejná jako lidi v mém okolí. Nechtěla jsem být jiná! Tohle slovíčko mě životem provází celý život a dříve jsem ho nesnášela. Naše nevyzrálá společnost nás citlivce/empaty a kohokoliv, kdo vybočuje z “normy” nijak zvlášť nepodporuje, spíše naopak. Poukazuje na naše „nedostatky“, nebo na nás rovnou hodí nálepku “jiná=divná”. Naše citlivé vnímání je ale ve skutečnosti vzácným pokladem, kterým můžeme silně ovlivnit společnost.  

Vysoce citliví/empatičtí lidé mají citlivější nervovou soustavu, která nemá ochranné filtry vůči okolnímu světu. Právě to způsobuje naše propojení se vším kolem nás, hluboké vcítění a porozumění. Jsme jako piják, který do sebe nasává veškeré možné informace z okolí. Když je zpracujeme, dokážeme je pak vyhodnotit naprosto geniálně. Jakmile jsme ale přemírou informací zahlceni a nemáme dostatek odpočinku a času je zpracovat, začneme se ztrácet sami v sobě. Přestáváme se vnímat, přebíráním energií z okolí se nám změní nálada a pak je pro nás náročnější rozpoznat co vše je naše a co druhých. Stáváme se neklidnými, úzkostlivými, a tak vyhledáváme samotu, ticho nebo přírodu, které nás zregenerují. 

Potřebujeme se také naučit vnímat své hranice a nepřekračovat je. Zároveň nepřekračovat hranice druhých lidí, které nás k sobě díky našemu vcítění a porozumění k sobě mohou pustit velice blízko. 

Vysoká citlivost a vysoká empatie je dar, který mi umožňuje cítit a vnímat svět kolem sebe do veliké hloubky. Prožívám a cítím emoce druhých lidí na sobě, a to nejenom formou emocí, ale i na svém fyzickém těle. Cítím, když lidé nemluví pravdu, nejsou autentičtí nebo mají nečisté úmysly. Vnímám sama na sobě jejich fyzické potíže a bolesti. Cítím jejich vyčerpání a další fyzické prožitky. Díky těmto prožitkům přes samu sebe dokáži velice dobře rozklíčovat příčiny jejich stavu a pochopit souvislosti. A to i ty, které sami před sebou skrývají, nechtějí je vnímat a popírají je. Obzvlášť v těchto chvílích si dávám velký pozor na to, co u druhého mohu odkrýt, aby si to mohl zvědomit a zpracovat. Ne vždy je totiž na vše správný čas a někdy se může nevyžádaná rada nebo pomoc stát naopak přítěží. 

Silně na mě působí a ovlivňují i další vnější vjemy, jako přelidněné akce, hlasité zvuky, silné vůně, nekvalitní strava, nedostatek spánku, nevyvětraná místnost, ostrá světla a sluneční záření, změny počasí, oblečení z umělých materiálů, chemické prostředky, nadbytek materiálních věcí atd. Také míváme nejrůznější alergie – na potraviny, chemické léky, materiály apod. Já sama jsem měla celiakii (nesnášenlivost lepku), ze které se mi nakonec podařilo vyléčit. Mám alergii na určité “léky” (chemické léky neléčí, ale pouze tlumí příznaky), a i proto raději využívám darů přírody. Také můžeme hůře snášet alkohol. Já osobně vůbec nepiji tvrdý alkohol už několik let. Jednou za čas si při nějaké příležitosti pro chuť dám půl skleničky/skleničku kvalitního vína, a to mi bohatě vystačí. Pokud na sobě totiž skutečně duchovně pracujete, tak po určité době na alkohol můžete ztratit chuť a neuvidíte v popíjení smysl. Aspoň to je má zkušenost… Vysoce citliví lidé zkrátka inklinují ke zdravému životnímu stylu.  

Ve velkých městech obvykle vnímám zrychlenost, hektičnost, roztěkanost, přehlcení, oddělenost a často i povrchnost, která je způsobena především způsobem života, zaměřením se na okolí a nevnímáním sebe. Mnoho lidí, které v nich žijí, opravdu tak působí. Navíc jsou odděleni od přírody, ze které všichni pocházíme, a tak jsou o spoustu přirozených vjemů ochuzeni. Energie města je totiž ovlivňuje. Naopak na vesnicích bývá život pomalejší, klidnější, v propojení s přírodou a jejími cykly. Ale protože nerada paušalizuji, i ve městech mám spoustu přátel a známých, které žijí vědomě a mimo “konzum”.  

A ptáte se, jak to mají vysoce citliví a empatičtí lidé v partnerských vztazích? Vzhledem k tomu, že můj partner Martin je také vysoce citlivý empat, je mezi námi hluboké pouto a porozumění. Jsme si bližší, rozumíme pocitům a potřebám druhého. Často o nich ani nemusíme mluvit, protože emoční rozpoložení druhého cítíme, takže se ho v danou chvíli snažíme podpořit. Jakožto dvě jemnocitné duše máme i podobné zájmy, hodnoty a vidění světa, což je pro náš vztah naprosto zásadní. Společné sdílení radosti, krásy a potěšení je o dost silnější, intenzivnější a z těchto prožitků dokážeme čerpat i několik dní. Podobné je to i s prožíváním smutku, vzteku a bolesti, které se ve dvou také znásobují. K těm je ale potřeba přistupovat jinak, aby pro nás nebyly zničující. Je důležité nebrat je za své, nenechat se jimi ovlivnit a udržet se ve svém středu. Když býváme přetížení nebo si procházíme náročnějším obdobím, někdy spáváme i odděleně. Ve spánku je totiž tělo zcela uvolněné, duše ho může opustit a létat jinými realitami. Převzít od druhého nějaké energie ve spánku, je v tomto stavu velice snadné, a tomu se v nepříjemném rozpoložení chceme vyhnout.  

Kromě zesíleného cítění v naší běžné realitě, mám také dar jasnocítění a jasnovidění, které se vyznačuje rozšířením vnímání v jemnohmotném světě.  

Cítím své energetické tělo, jeho energetické toky nebo oslabené čakry. Při kontaktu s druhými lidmi cítím a vnímám i jejich energetické pole. Při dotyku určitého místa na těle jiného člověka, dokáži zavnímat stav jeho energetických center nebo mám vize symbolizující téma, které vyžaduje léčení.  

Dokáži se nacítit a komunikovat s rostlinami, stromy, kameny, zvířaty, živly atd., zjistit co jim schází a poskytnout jim svou pomoc. Tyto přírodní bytosti jsou také výbornými učiteli a léčiteli. Pokud k nim přistupujeme s láskou a pokorou, velice rádi nám to oplatí.

Vnímám přítomnost duší zemřelých. Pokud mě požádají o pomoc, pomáhám jim přejít na druhý břeh. Cítím a vidím i jiné jemnohmotné entity a bytosti. Například vycítím, když je v okolí ženy duše miminka, které si ji vybralo pro svou další inkarnaci.  

V domovech a jiných prostorech dokáži navnímat, co se tam odehrálo, jaké emoční stavy, traumata a situace se tam staly. To mě dovedlo k prohlubování zkušeností s očistnými technikami. Očista prostor, ve kterém žijeme, a očista těla jsou totiž velice důležité pro náš spirituální rozvoj. 

Na určitých místech, např. silových, historických (hrady, zámky) a jiných (hřbitovy, hradiště apod.) mívám vize, ve kterých ke mně proudí informace z dávné minulosti. Vždy je ovšem potřeba své vjemy správně rozklíčovat a symbolům dobře porozumět.   

Občas vnímám, jak ke mně promlouvá i samotná Matka Země, cítím globální energii a střídání ročních období. Když se na Zemi dějí větší změny, které mají dopad na vývoj lidstva nebo mají přijít nějaké živelné katastrofy, mívám “prorocké” sny, vize nebo se v daném období necítím dobře, bez zjevného důvodu.   

A tohle vše je jenom zlomek z toho, co cítím, vnímám a vidím… 

Všechny tyto schopnosti a talenty se totiž mohou stát cenným darem až ve chvíli, kdy se s nimi naučíte pracovat. Do té doby jsou pro vás spíše prokletím. Proto je důležité naučit se pozornost obracet do sebe, vnímat své tělo a jeho potřeby, naslouchat své intuici a nastavit v životě rovnováhu. K tomu ovšem vede dlouhá cesta. 

Někdy je pro mě opravdu velice náročné vyrovnat se se všemi vjemy, které ke mně přicházejí, rozeznat co je mé a co jsem nevědomky převzala od druhých. 

Jedním z mých silových zvířat je i sokol. O něm můj učitel šamanismu řekl, že je to nejrychlejší dravec se skvělým zrakem. Loví za letu a kdyby narazil, roztříští se. Stejně jako sokol, i já se stále učím se svými dary dobře nakládat, aby pro mě a okolí byly skutečným přínosem, ne zátěží. 🙂

Autor: Helena Vilemína

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.