Život ve městě, životní změny a znovuzrození (1. část)

Už je to přes rok a půl, co jsme s Martinem vyrazili na poutnickou cestu s cílem najít náš nový domov. Ani se mi nechce věřit, že je to už tak dlouho. Rok a půl jiného životního stylu, který se nám nejprve zdál být v nedohlednu. Od doby, co žijeme na severu, se náš život velice změnil a jsme s naší novou cestou v souladu. Zpětně mohu říct, že to bylo jedno z našich nejlepších životních rozhodnutí. Může to působit jako pěkný a dobrodružný příběh, ale naše realita a vnímání bylo odlišné.

Proto bych s vámi ráda posdílela, co naší pouti předcházelo.

Upřímně? Devět měsíců naprostého očistce, kdy se nám nic nedařilo. Alespoň jsme si to tehdy mysleli. 🙂
Ale pěkně popořádku..

Ještě před Martinem jsem žila s bývalým manželem na Křivoklátě. Zdejší krajina, silná příroda a klidné prostředí mi učarovalo a stále mi toto místo zůstává v srdci. Když se změnila má životní situace, společná cesta nás s Martinem dovedla zpátky do Prahy. Cítila jsem, že je to pro mě krok zpátky. Na Křivoklátě jsem byla v souladu se sebou a v neustálém propojení s přírodou. Už jsem neznala, co to je přehlcení nejrůznějšími vjemy a vlivy, hluk, zrychlenost, hektičnost a roztěkanost velkoměsta. Trvalo mi dlouho, než jsem si na nové prostředí zvykla. Cítila jsem se v něm odpojená, přehlcená a vyčerpaná. A nebyla jsem sama. Ani Martin se v Praze necítil dobře. Navíc jsme oba vysoce citliví (hypersenzitivní) a ze svého okolí vnímáme tolik vjemů, které běžně citliví lidé vůbec nevnímají. Potřebujeme více času a prostoru se se všemi těmito vlivy vypořádat a zpracovat je. Vnímali jsme, že žít s tímto darem ve velkoměstě je pro nás obrovská zkouška.

Čím více jsme byli pod tlakem a stresem, tím hlouběji jsme se dostávali do svého nitra. U obou se začaly vynořovat traumatické vzpomínky, které nás vedly k jejich léčení. Takže jsme devět měsíců v Praze pracovali se svými traumaty a emočními zraněními. V souvislosti s tím se mi podařilo vyléčit se ze všech mých “nevyléčitelných” nemocí, vysadit prášky a zhubnout cca 15 kg. To vše s pomocí seberozvoje, prací s emocemi a bylinnou léčbou.

Mezitím jsem pracovala se svými klienty, ale i v této oblasti došlo ke změně. Některé služby se mnou již nesouzněly a můj názor na spirituální práci a duchovní svět se také upravil a rozvinul. Proto jsem na určité období svou práci přerušila, aby se mi mohla otevřít nová cesta. 

Při všech těch velikých vnitřních i vnějších změnách jsem samu sebe i svůj život potřebovala znovu poskládat. Byl to proces, který trval několik měsíců.

Martinova práce ve stavebnictví tehdy skončila v plamenech, protože s ním už nesouzněla. Na přechodné období jsme si vzali brigádu kvůli zajištění našich hmotných potřeb. Nicméně jakákoliv práce, které jsme se začali věnovat, velice rychle a někdy i záhadně skončila. Věděli jsme, že neplníme naše poslání a tohle byl důsledek naší volby.

I v oblasti bydlení se naše možnosti a nabídky velice rychle uzavřely. Dokonce jsme se chtěli vrátit zpět na Křivoklátsko, ale ani tam nás to nepustilo.

Zkrátka to bylo zvláštní období, kdy jsme měli dveře zavřené všude, kde jsme měli nějaké jistoty nebo to nebylo v souladu s naší duší. Jak se říká “pro to, aby se něco nového narodilo, musí staré zemřít”.

Autor: Helena Vilemína