Kult vody: zázračné a léčivé prameny

Voda je zdrojem veškerého bytí a života na Zemi. Pro naši existenci je naprosto nezbytná – bez ní bychom nepřežili dlouho. Zvláště v době, kdy se planeta potýká se změnou klimatu, suchem, nešetrným hospodařením s vodou a znečištěním vodních zdrojů, bychom si měli vody více vážit a snažit se ji chránit. Některé kultury ji uctívají jako posvátnou a považují ji za stvořitelku života. I v naší tradici najdeme stopy lidové zbožnosti, které se dochovaly v pověstech a legendách o zázračných pramenech a studánkách. Tyto cenné vodní zdroje máme i v naší vlasti, a právě proto bychom se o ně měli důsledněji starat.

VODNÍ SYMBOLIKA

Podle Mircey Eliadeho, rumunského religionisty, vody symbolizují prvotní látku, ze které vznikají veškeré formy bytí a do které se posléze, na konci každého historického nebo kosmického cyklu, opět vracejí. Například ponoření do vody symbolizuje regresi do stavu, kdy žádné životní formy ještě neexistovaly. Toho využívají různé náboženské obřady, během kterých dochází k symbolickému znovuzrození. Příkladem takového obřadu může být křest. Ponoření značí rozpad forem, smývá hříchy a očišťuje a dává nám tak možnost opětovně se začlenit do jednoty. Vynoření z vody je oproti tomu aktem znovuprojevení se životních forem. Ponořením a vynořením tedy opakujeme prvotní kosmogonické události. Kontakt s vodou bývá spojen s léčením a obnovou, protože po rozpadu následuje znovuzrození. Důsledkem tohoto iniciačního, přechodového rituálu je navýšení živosti a tvořivého potenciálu člověka. Voda zúrodňuje a oplodňuje vše, s čím přichází do kontaktu. Zajímavé je využívání vody v některých lidových kouzlech a léčebných postupech. „‚Nenačatá voda‘, tj. voda z nové nádoby, neznesvěcená běžným používáním, v sobě soustřeďuje ty vlastnosti Prvotní vody, které podporují vznik života a tvoření.“ Léčí, protože opakuje stvoření. Díky kontaktu s vodou, prvotní látkou, je neduh vstřebán, jelikož při něm dochází k rozpadu životní formy a je znovu obnovena jednota.

VODA A JEJÍ PLODIVÝ ASPEKT

Voda je připodobňována k Měsíci. Rytmus vod i Měsíce je totiž řízený stejným procesem, kdy cyklicky vznikají a zanikají veškeré životní formy. „Už v pravěku byl komplex Voda-Měsíc-Žena vnímán jako jediný antropokosmický celek plodnosti.“ Voda je díky své plodivé schopnosti některými archaickými kulturami považována za původce, ze kterého se zrodilo celé lidstvo a svět. Plodivý aspekt vody rovněž znázorňuje kosmogonická symbolika, kdy Nebe objímá a oplodňuje Zemi deštěm, přitom déšť je zde přirovnán k mužskému semeni. Mnoho náboženských představ je ovlivněno erotickou symbolikou Země-Matky a pramene, který z ní vyvěrá.

VÝVOJ KULTU VOD

Počátky kultu vod se datují do neolitu, poté ho převzali Galové, pak Galorománi a od nich je vstřebalo křesťanství. V historii naší společnosti existovalo mnoho kultů, kdy se lidé sdružovali a vykonávali rituály kolem studánek, pramenů či řek. Považovali je za posvátné, jednak kvůli kosmogonickému významu živlu vody, jednak kvůli posvátné přítomnosti zjevené v některém z vodních toků. Skupinou, která si nesmírně cenila vodních toků, byli například Slované. Kromě stromů a hájů uctívali i řeky, prameny či jezera, ke kterým přinášeli oběti. Věřili ve vodní duchy, zejména v ženské duchy, jako jsou víly, rusalky, vodní panny a vodní žínky. U většiny slovanských národů se také v mytologii objevuje existence vodníka. Konkrétně s prameny byly spojovány vodní panny či vodopanenky, které podle pověstí bydlely ve vodě v křišťálových palácích, k nimž vedly stezky pokryté stříbrným nebo zlatým pískem. Rády se houpaly na stromech a zpěvem k sobě vábily mládence. Jindy se zjevovaly v průvodu velké vichřice a posílaly na lidi, kteří se z jejich pramene napili, různé nemoci. Až dodnes se u nás zachoval zvyk otvírání studánek, který má pohanský původ. Při tomto obřadu si dívky zvolily královnu, kterou ozdobily květinovým věncem a stuhami. S proutky v rukou pak obcházely pole a za zpěvů a proseb žádaly o zajištění úrody. Obvyklé bylo čištění studánek, zdobení domů proutky a slavnostní vyhánění dobytka na pastvu. Tento obřad v sobě zahrnoval nejenom péči o prameny, ale i přivítání jara. V křesťanské době byl tento zvyk překryt obřadem svěcení studánek, nicméně lidové zvyky na mnohých místech přetrvaly. Díky šíření a upevnění křesťanství byla místa často zasvěcována světcům a byly s nimi spjaty různé legendy. Nejčastěji se prameny zasvěcovaly sv. Janu Nepomuckému, který se pokládá za patrona všech, kdo něco činí s vodou, ale také s tajemstvím a mlčenlivostí. Dále se hojně zasvěcovaly sv. Janu Křtiteli, sv. Anně či Panně Marii, která se v blízkosti pramenů zjevovala nebo kde došlo k zázračným uzdravením. Víru v moc zázračných pramenů dokládají i nejrůznější pohádky vyprávějící o živé vodě, která uzdravuje a oživuje. Pocházejí pravděpodobně z pohanského období. Je tedy zřejmé, že kult vod je pevně zakořeněn v naší kultuře. Žádná náboženská revoluce, persekuce či jiné vlivy ho nedokázaly zpřetrhat ani vymýtit, ačkoliv se o to mnozí mnohokrát pokoušeli. K udržování tradice přispěla právě lidová zbožnost, pověsti a legendy o zázračných pramenech a studánkách, díky nim je kult živý i v současnosti. Prameny mají posvátný, ale i tajemný význam. Svým odvěkým mlčením i darem života vzbuzují věčné otázky, úctu a lásku, tajemství, které nepřestává vzrušovat i lákat. 

LEGENDA O SEVEROČESKÉM FAUSTOVI A ZÁZRAČNÉ VODĚ

Příkladem takové tajemné legendy je vyprávění o faustovské postavě, lékaři a léčiteli Janu Josefu Antonínu Eleazaru Kittelovi, žijícím v 18. století v obci Krásná na Jablonecku. Byl nazýván Faust Jizerských hor či Severočeský Faust. Doktor Kittel měl širokou klientelu z řad chudých i šlechty. K léčení využíval „zázračnou“ vodu ze studánky, která se nachází v sousedství kostela sv. Josefa v Krásné. Jeho úspěchy v léčení, slávu a majetek si ale lidé vykládali po svém, což vedlo ke vzniku mnoha mýtů a pověstí. Doktorova zázračná uzdravení byla chápána jako čarodějnictví a spolčení s ďáblem. Pravděpodobně nejstarší záznam pověsti o doktorovi Kittelovi zaznamenal Josef Virgil Grohman v Pověstech z Čech roku 1863. Uvádí následující vyprávění:

V Šumburku u Malé Skály žil jednou zázračný doktor, který vlastnil knihu, s jejíž pomocí mohl vyvolávat duchy. Měl ji ale společně s mnoha dalšími uloženou ve skříni zamčené na sedm západů. Jednou v neděli se jako obvykle odebral do kostela a klíče nechal doma. Jeho synové je našli, skříň otevřeli a vzali hned první knihu, která jim padla do ruky. Byla to právě ona kniha duchů. Jeden ze synů z ní začal číst, ale jen co přečetl pár stránek, objevil se černý havran a posadil se na římsu u krbu. Vypadal jako havran, ale měl ohnivé drápy i oči. Jak chlapec četl dál, přilétl druhý havran a pak ještě jeden a další, až jich byla římsa plná. Mezitím doktora v kostele přepadl nepopsatelný strach, vyběhl ven a spěchal domů. Už z dálky viděl havrany poletující kolem domu a hned věděl, kolik uhodilo. Vběhl do pokoje, vytrhl dětem knihu z rukou, postavil se k oknu a řekl: Seberte z mých polí všechno kamení a sneste je na hromadu! Ptáci odlétli, doktor se posadil a začal číst pozpátku z knihy to, co četl předtím jeho syn dopředu. Jen co přečetl poslední slovo, zahlédl ptáky vracet se z polí. Když havrani viděli, že doktor už přečetl pozpátku všechna slova a že se všichni modlí, spustili hrozný křik a zmizeli v hromadě kamení, které právě snesli z polí. Doktor pak knihu vzal a spálil ji.

Studánka s léčivou vodou, kterou využíval doktor Kittel, se dodnes zachovala. Údajně má blahodárný vliv na kožní onemocnění, záněty žil či otoky. Díky jejím zázračným účinkům na lidské zdraví byl v její blízkosti postaven Kittelův dům. V minulosti sloužil jako lázně, byla v něm lékárna a ordinace. Nyní je dům zrekonstruován a využíván jako Kittelovo museum. 

KULT VODY DNES

Dalo by se říci, že na kult vod navazují mnozí lidé, dobrovolníci a ochránci přírody, kteří o studánky pečují, opravují je a čistí. Připomínají tím úctu našich předků k přírodním pramenům, podporují pradávnou tradici, aby studánky mohly dále sloužit lidem a jiným živým tvorům. Díky tomu byly vytvořeny internetové stránky, kde je studánková mapa zobrazující všechny studánky zaevidované v Národním registru pramenů a studánek. V registru je například možné vyhledat tu, která se nachází ve vašem okolí. Větší zájem veřejnosti o studánkovou vodu a další přírodní bohatství naší Země nám dává jistou naději do budoucna. Snad lidská lhostejnost a neohleduplnost časem nepřevládnou nad úctou k jednomu z nejcennějších přírodních darů. Kéž i nadále bude platit Holanovo: Kdo pít chce, musí pokleknouti. 

Tento článek byl publikován v časopisu Tvůrčí život, který vydává Unitaria (náboženská společnost českých unitářů), viz. zde Tvůrčí život. 

7.1.2025