Medvěd: symbolika a duchovní podstata

„Srdce bije ti na poplach, nemusíš však mít ze mne strach, stačí do mé jeskyně jít, svět v moudrosti v ní objevit a počátek mystických cest. Tak neboj se, nech se mnou vést. Tajné kruhy ti poznat dám, dávných cyklů a spirál chrám. Chráním to, co chránit třeba, tlapou seknu, vyrvu střeva. Jestliže přicházíš v míru, povedu tě, dám ti sílu, tvoji cestu střežit budu, ze všech vyvedu tě bludů. Síla vždy ze středu prýští, zdolá vše a odpor tříští. Spolu do díla se dejme, za medem poznání spějme. Pojď za mnou, déle neváhej, na cestu s medvědem se dej.“

Medvědi jsou největší zástupci řádu šelem. S příběhy, které hovoří o jejich velikosti, síle a odvaze se můžeme setkat v mnoha náboženských tradicích. Některé nalezneme v posvátných knihách a textech, jiné se předávaly ústně prostřednictvím lidového vypravěčství.

Jaká je symbolika medvěda a co nám kontakt s ním přináší, setkáme-li se s ním například ve snu, při meditaci, imaginaci či vizích?

Vydejme se po medvědích stopách a poznejme jeho duchovní podstatu.

V různých příbězích se můžeme setkat s proměnou člověka v medvěda, medvěda v člověka, boha či jinou bytost. Konkrétně ve francouzské báji Chlupatec medvěd představuje nadpřirozené a ďábelské stvoření, před kterým mohl středověké křesťany ochránit pouze svatý člověk. Zbavit se ho ale nebylo vůbec snadné, ačkoliv se o to snažilo mnoho údajně svatých mužů. „…zkusili to s kostelníkem, kanovníkem, farářem i biskupem, všichni selhali, jeden byl mlsný, druhý moc pil, třetí dlouho spal a čtvrtý byl zlostný…“ Nakonec se to podařilo převorovi, který medvěda dovedl ke kostelu, před kterým se náhle proměnil v kamennou sochu. Ti, kteří si z převora za jeho čin dělali legraci, ztratili svou krásu a museli se do konce života schovávat v brlohu stejně jako medvědi.

Staré severské mýty se zase zmiňují o bohu Ódinovi, který se zjevoval v medvědí podobě. „Medvědovi je přiřazena runa Thurisaz, znamená sílu, klid, introspekci, ohlédnutí, zastavení před další cestou, nový cyklus, obranu, nevědomé chtění a hybnou sílu.“ Všechny tyto atributy se medvědům přisuzují.

Z pozorování života medvědů můžeme mnohé vyčíst a využít to pro svou vlastní potřebu jako určitý příklad a vzor přirozeného jednání, které není upraveno omezeními, normami či zákony lidské společnosti.

Medvědí životní rytmus je jiný v letním a jiný v zimním období. Na jaře a v létě bývají aktivní, přebývají v lesích, putují a věnují se obstarávání potravy. V zimě jsou pasivní a její část přečkávají v brlozích nebo jeskyních, ve kterých se oddávají hlubokému spánku. V jejich režimu můžeme zaznamenat určitou rovnováhu. Připomíná nám to, jak je důležité nezapomínat na čas strávený o samotě, kdy se věnujeme jen sami sobě. Zimní období k tomu vyloženě vyzývá. Zároveň bychom se měli naučit dobře hospodařit s rezervami. O ty medvěd během svého spánku úbytkem váhy přichází. „Ti, kdo mají medvědí totem, zjistí, že cyklus zimního spánku a odloučenosti během zimního období je pro ně velmi přirozený.“

Tuto svou zkušenost zmiňuje i český šaman Ivo Musil:

„Když jsem byl ještě kluk, tatínek mi hlavně přes zimu nadával, že jsem líný. Medvěd mi připomněl, že přes zimu se má spát, sbírat energii a připravovat nové projekty. Teprve až přijde jaro, mám vylézt z jeskyně ven a začít je realizovat. Takže díky přijetí medvědího režimu jsem přestal mít pocit viny, že přes zimu nic neudělám a nic za sebou nevidím. To mi usnadnilo a změnilo život, osvobodil jsem se. Od té doby za rok udělám mnohem více práce, kterou zvládám levou zadní.“

Většina medvědů je velmi obratná a dobře šplhá po stromech, a to i po těch vysokých. Ke stromům mají skutečně velmi blízký vztah. Navíc stromy podobně jako medvědi bývají v mnoha kulturách považovány za mocný symbol. Jsou prostředníky mezi nebem a zemí. Nejspíš nás tedy nepřekvapí, že medvěd je spjat také s tajemnem, magií, alchymií a meditací.

A co mají medvědi rádi? Jejich oblíbeným pamlskem je med. Obvykle ho nacházejí v hnízdech lesních včel, které sídlí ve stromech. Můžeme to chápat tak, že pro vychutnání sladkostí života je zapotřebí je nejprve objevit a vytáhnout ven na světlo.

Medvědi na nás svou poker face a absencí mimických svalů mohou působit dobrácky, až rozkošně. Vzpomeňme si na různé pohádky, jako jsou Medvídek Pú, O třech medvědech, animovaný seriál Pojďte pane, budeme si hrát nebo novodobější animovaný film Medvědí bratři inspirovaný indiánskou tradicí. Kdo by se nad nimi nepousmál, že? Hravost a roztomilost k nim rozhodně patří. Nenechte se ale mýlit. Medvědi jsou považováni za jedny z nejnebezpečnějších šelem. Velice snadno se rozruší a poté ihned zaútočí. 

O medvědí nepředvídatelnosti a nebezpečnosti vypovídá i následující starozákonní příběh:

“Mužové města řekli Elíšovi: ‚Hle, v městě se dobře sídlí, jak náš pán vidí, ale voda je zlá, takže země trpí neplodností.‘ I řekl: ‚Podejte mi novou mísu a dejte do ní sůl.‘ Podali mu ji tedy. Pak vyšel k místu, kde voda vyvěrala, hodil tam sůl a řekl: ‚Toto praví Hospodin: Uzdravuji tuto vodu, už nikdy odtud nevzejde smrt či neplodnost.‘ A voda je zdravá až dodnes podle Elíšova slova, které promluvil. Odtud vystoupil do Bét-elu. Když byl na cestě, vyšli z města malí chlapci, pošklebovali se mu a pokřikovali na něj: ‚Táhni, ty s lysinou, táhni, ty s lysinou!‘ On se obrátil, podíval se na ně a ve jménu Hospodinově jim zlořečil. Vtom vyběhly z křovin dvě medvědice a roztrhaly z nich čtyřicet dvě děti. Odtud odešel na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří.“

Postupme ale ještě o krok dál, a to do oblasti, ve které se setkáváme s neuchopitelným a neuvědomovaným – do nevědomí. Podle Carla Gustava Junga, zakladatele analytické psychologie, ho totiž medvěd symbolizuje. Obsahy v našem nevědomí mívají schopnost nás ovládnout a podle toho pak také reagujeme. Většinou přehnaně a neuváženě. Jung medvědy zařazuje do stejné skupiny společně s draky, protože mají společný nebezpečný aspekt prvotní látky či hmoty, tzv. prima materia, která má vztah ke všem počátečním stadiím a instinktům. Medvěd tudíž může symbolizovat nevědomé pudové nutkání, obvykle se sexuálním podtextem.

Například u starých Řeků se můžeme setkat s mýtem, který vypráví o vzniku souhvězdí Velké Medvědice a Malého Medvěda:

„Arkádská princezna Kallistó vzbudila svou krásou žárlivost Héry, manželky vládce bohů Dia. Proto ji rozhněvaná bohyně proměnila v medvědici a vyhnala do lesů. Jednou Kallistó potkala svého syna Arkase. Přiblížila se k němu a chtěla ho obejmout. Arkas ze strachu z medvěda namířil kopí a v posledním okamžiku zasáhl Zeus a proměnil Arkase v Malého Medvěda. Poté je oba z náklonnosti umístil na oblohu. Když se to Héra dozvěděla, vyžádala si od boha Poseidona slib, že je nikdy nenechá s jinými souhvězdími odpočinout pod obzorem v mořských vlnách. Proto oba Medvědi nikdy nezapadají a musí stále obíhat kolem pólů jako souhvězdí cirkumpolární. Tato souhvězdí jsou pokládána za zdroj veškeré vesmírné síly a energie, která způsobuje změnu ročních období.“

Za zmínku stojí symbol medvědice s medvídětem, který prezentuje souhvězdí Velké Medvědice a Malého Medvěda. Podle jungiánského pojetí tento symbol odkazuje na archetyp Matky.

Psychoterapeutka a šamanka Pavla Štěpničková tuto archetypální symboliku rovněž potvrzuje. Ve své terapeutické praxi totiž získala zkušenosti, při kterých medvěd vystupuje jako spirituální spojenec – tzv. silové zvíře. Říká, že když se u klientů medvěd objeví, značí to „sílu k propojení se s vnitřním světem, překvapivě s ženským principem, spojení s tématem bezpodmínečného přijetí, mateřské lásky, objetí, bezpečí, ale zároveň odvahu být sám/sama sebou.“

Z těchto příběhů, mýtů a bájí je tudíž zřejmé, že medvěd se stal součástí naší kolektivní zkušenosti, ačkoliv jak můžeme vidět, jeho symbolický význam se u různých kultur liší – někteří ho uctívají a mají za posvátného tvora, jiní se ho obávají a považují ho za krvelačnou bestii nebo ďábla. Je ale evidentní, že se s ním můžeme v různých podobách setkávat. Proto se pokusme být pozorní a naslouchejme jeho poselství, které nám může přinést nejrůznější duševní poklady.

Na závěr si poslechněte příběh šamana Iva Musila, který vypráví o své zkušenosti, jak se silou medvěda pracuje a využívá ji v běžném životě:

„Po prvním šamanském semináři, který jsem absolvoval, jsem dost pochyboval, jestli si své prožitky z šamanských cest třeba nevymýšlím. Zároveň jsem ale měl radost, že mohu pracovat se změněnými stavy vědomí sám doma. A ještě větší radost jsem měl z medvěda – silového zvířete, které jsem na tom semináři získal. Zastavil jsem se ještě v Carrefouru, abych si koupil sprchový gel. Nenavštěvuji tyhle hypermarkety rád, ale byla neděle večer, a tak jsem neměl na výběr. Umínil jsem si aspoň, že tam vlezu bez nákupního košíku, rychle popadnu vytoužený gel a hned zamířím k nejbližší pokladně. Objevil jsem ho téměř hned, jenže byl až na horní polici. Nejsem nijak vysoký a navíc mám krátké ruce, a tak jsem na něj prostě nedosáhl. Jen jsem se nejbližší láhve zlehka dotýkal u dna konečky prstů. Nebyl jsem ani schopen ji přisunout blíž, nebo aspoň porazit, i když jsem stál na špičkách a natahoval se, jak nejvíc to šlo. Po několika marných pokusech jsem dopadl na paty a rozhlédl se, zda by mi někdo nepomohl. Nikde nikdo. Zoufale jsem v duchu zaúpěl: ‚Medvěde… Prosím…‘ Najednou cítím nějakou sílu, jak mě pod rameny zvedá do výše, i když obě chodidla zůstávají na podlaze, najednou držím v ruce jeden z gelů ve třech čtvrtinách jeho výšky. V němém úžasu zírám na tu láhev. ‚Děkuji ti, medvěde,‘ zašeptám. Kdesi vzadu v hlavě slyším ozvěnou zabručení: ‚Není zač…‘ Jdu k pokladně a v duši si odnáším zmatek, úžas, vděčnost a pokoru. Vyvolal jsem totiž průnik obou realit, způsobil, že ta jiná realita se projevila fyzicky v našem fyzickém světě a porušila naše fyzikální zákony. Podařilo se mně to, co se dříve nazývalo kouzlem.“

Tento článek byl publikován v časopisu Tvůrčí život, který vydává Unitaria (náboženská společnost českých unitářů), viz. zde Tvůrčí život. 

18.12.2024