Vánoční zvyky a tradice
Vánoce jsou křesťanským svátkem, ke kterému se váže mnoho lidových zvyků. Spoustu z nich jistě znáte, a proto se v tomto článku chci věnovat těm pozapomenutým. Pojďme si je připomenout.
Vánoční čas začíná adventem a končí svátkem Tří králů.
Podle původního pohanského zvyku se na svátek sv. Barbory, který se slaví 4.12., mají nařezat větvičky třešně a dát je do vázy s vodou. Dívky si je popisovaly jmény chlapců, kteří se jim líbili. Říkalo se, že větvička, která rozkvetla, označila toho pravého, za nějž se dívka měla do roka provdat. Barborky symbolizovaly zimní slunovrat a znovuzrození Slunce, později zrození světla v podobě Ježíše Krista.
Na sv. Mikuláše chodíval s Mikulášem, andělem a čertem i průvod postav, jako jsou myslivci, kominíci, mastičkáři, chasníci s dárky pro děti a medvědi ověšení rolničkami. Někde chodili místo Mikuláše dva biskupové. Jeden jel na bílém koni a druhý na koze. Jinde se k průvodu přidala Smrtka a místní strážník. S průvodem chodila také hudba.
Po sv. Mikuláši byl svátek sv. Lucie, který se slaví 13.12. Sv. Lucie byla ochranitelkou proti čarodějnicím. Podle zvyku hospodyně dávaly kravám kousek těsta smíchaného se zeleninou a kořením, aby jim čarodějnice neublížily. Člověk se měl rovněž chránit tím, že každý den snědl kousek česneku. V Čechách chodívala Lucie oblečená do bílého šatu se svíčkami na hlavě. V ruce měla vařečku, kterou klepla přes prsty tam, kde se nedodržoval půst a porušoval se zákaz draní peří.
Nejvíce zvyků se samozřejmě váže ke Štědrému dni, který se pokládá za posvátný čas. Říká se, že v tento den mají kouzla a přání největší moc.
Kdo nedodržoval půst, měl by se na Štědrý den bát Perchty. Ta představovala pokání. Byla symbolem zla se strašidelným obličejem a vyplazeným jazykem. V ruce nosila škopíček na krev a v druhé ruce nůž. Jím hrozila dětem, že jim rozpáře břicho, když budou zlobit. Tento zvyk zanikl kolem roku 1845.
Vánoce jsou také spojeny s věštěním.
Kromě lití olova nebo vosku, se pod hrnečky schovávala hlína, kousek chleba, hřeben nebo prsten. Kdo našel hlínu, měl do roka zemřít, chleba znamenal bohatství, hřeben zvěstoval nemoc a prsten svatbu.
Nebo se do hrnce či jiné nádoby napustila voda a do půlky skořápky vlašského ořechu se vložila malá svíčka. Ta se zapálila a položila na hladinu. Každá svíčka představovala svého majitele. Podle toho, jak se skořápky k sobě přibližovaly nebo vzdalovaly, a jak rychle svíčky dohořely, se předpovídala budoucnost.
Pantofel hozený za hlavu poukazoval na to, jestli se dívka do roka vdá, nebo zůstane doma. Špička boty buď směrovala ven, nebo do místnosti.
Jinde dívky běžely na zahradu, kde třásly bezem. Přitom pronášely říkanku: “Třesu, třesu bez. Ozvi se mi pes!” Odkud se ozvalo štěkání, tam se příští rok dívka provdá.
S předpovědí smrti souvisí zvyk krájení jablíček. Když se po rozkrojení v jablku z pecek objevila hvězdička, znamenalo to zdraví. Křížek věštil smrt.
Stejné je to i s ořechy. Pokud jsou jádra dobrá a zdravá, budeme i my zdraví.
Tradice spojená s obdarováváním se v různých krajích lišila.
Na Vysočině dárky rozdávala Štědrá bába, která jimi přes noc naplnila punčochy, kalhoty nebo kapsy sukní. V Podkrkonoší čekali na příchod Kristydlete – Ježíška. Za Kristydle byl většinou převlečený tkadlec v bílém hávu, který zkoušel děti z modliteb, biblických dějin a ptal se jich na náboženské otázky. Na Moravě a ve Slezsku se po večeři vítal Ježíšek práskáním bičů.
Co se týče štědrovečerní večeře, tak tradiční kapr není na našich tabulích příliš dlouho, protože byl v minulosti vnímaný jako postní jídlo. Kapr se u nás více prosadil až po první světové válce, kdy se připravoval na modro nebo na černo. Obalovaný a smažený se začal připravovat až po druhé světové válce.
Známým zvykem je uložit pod talíř šupinu z kapra, kterou tam hodovníci najdou. Když si ji dáme do peněženky, přislibuje nám finanční hojnost.
Štědrovečerní večeře našich předků zahrnovala převážně zelňačku, houbového kubu, pučálku, prosnou kaši, šneky, raky, kaši ze sušeného ovoce a vánočku.
Důležité bylo zachovat lichý počet osob u štědrovečerního stolu a jedno místo nechat volné pro případné pocestné.
4.12.2020
