Vánoční zvyky a tradice
Vánoce jsou svátkem, ke kterému se váže mnoho tradic. Spoustu z nich jistě znáte, a proto se v tomto článku chci věnovat těm pozapomenutým, ve kterých je uchován kousek pohanské minulosti a lidových zvyků.
Vánoční čas začíná adventem a končí svátkem Tří králů.
Podle původního pohanského zvyku se na svátek sv. Barbory, který se slaví 4.12., mají nařezat větvičky třešně a dát je do vázy s vodou. Dívky si je popisovaly jmény chlapců, kteří se jim líbili. Říkalo se, že větvička, která rozkvetla, označila toho pravého, za kterého se dívka měla do roka provdat. Barborky původně symbolizovaly zimní slunovrat a později zrození světla v podobě Ježíše Krista.
Na sv. Mikuláše dříve chodil s Mikulášem, andělem a čertem i průvod postav, jako myslivci, kominíci, mastičkáři, chasníci s dárky pro děti a medvědi ověšení rolničkami. Někde chodili místo Mikuláše dva biskupové. Jeden jel na bílém koni a druhý na koze. Jinde se k průvodu přidala Smrtka a místní strážník. S průvodem chodila také hudba.
Po sv. Mikuláši byl svátek sv. Lucie, který se slaví 13.12. Sv. Lucie byla ochranitelkou proti čarodějnicím. Podle zvyku dávaly hospodyně kravám kousek těsta smíchaného se zeleninou a kořením, aby jim čarodějnice neublížily. Člověk se měl chránit tím, že každý den snědl kousek česneku. V Čechách chodívala Lucie oblečená do bílého šatu se svíčkami na hlavě. V ruce měla vařečku, kterou klepla přes prsty tam, kde se nedodržoval půst a porušoval se zákaz draní peří.
Nejvíce tradic se váže ke Štědrému dni, který je pokládán za čas, během kterého se děje hodně výjimečných věcí. Je to čas, kdy kouzla a přání mají největší moc.
Kdo nedodržoval půst, měl by se na Štědrý den bát Perchty. Ta představovala pokání. Byla symbolem zla se strašidelným obličejem a vyplazeným jazykem. V ruce nosila škopíček na krev a v druhé ruce nůž. Jím hrozila dětem, že jim rozpáře břicho, když budou zlobit. Tento zvyk zanikl kolem roku 1845.
Tradice spojená s obdarováváním se lišila v různých krajích.
Na Vysočině dárky rozdávala Štědrá bába, která jimi přes noc naplnila punčochy, kalhoty nebo kapsy sukní. V Podkrkonoší čekali na příchod Kristydlete – Ježíška. Za Kristydle byl většinou převlečený tkadlec v bílém hávu, který zkoušel děti z modliteb, biblických dějin a ptal se jich na náboženské otázky. Na Moravě a ve Slezsku se po večeři vítal Ježíšek práskáním bičů.
Vánoce jsou také silně spojeny s věštěním, kouzly a přáními.
Kromě lití olova nebo vosku, se také pod hrnečky schovávala hlína, kousek chleba, hřeben nebo prsten. Kdo našel hlínu, měl do roka zemřít, chleba znamenal bohatství, hřeben zvěstoval nemoc a prsten svatbu.
Nebo se do půlky skořápky vlašského ořechu vložila malá svíčka, která se zapálila a položila na hladinu v hrnci nebo v jiné nádobě. Každá svíčka představovala svého majitele. Podle toho, jak se skořápky k sobě přibližovaly nebo vzdalovaly, a jak rychle svíčky dohořely, se předpovídala budoucnost.
Se smrtí je spojený zvyk krájení jablíček. Když se po rozkrojení v jablku z pecek objevila hvězdička, znamenalo to zdraví. Křížek věštil smrt.
Stejně to symbolizují i ořechy. Pokud jsou jádra dobrá, budeme i my zdraví.
Pantofel hozený za hlavu poukazoval na to, jestli se dívka do roka vdá nebo zůstane doma. Špička boty směrovala ven, nebo do místnosti.
Jinde dívky běžely na zahradu, kde třásly bezem. Přitom pronášely říkanku: “Třesu, třesu bez. Ozvi se mi pes!” Odkud se ozve štěkání, tam se příští rok dívka provdá.
Kapr není na našich štědrovečerních tabulích příliš dlouho, protože byl v minulosti vnímaný jako postní jídlo. A protože je celé adventní období časem půstu, chtěli Štědrý večer uctít hojností. Kapr se u nás více prosadil až po první světové válce, kdy se připravoval na modro nebo na černo. Obalovaný a smažený se začal připravovat až po druhé světové válce.
Známým zvykem je uložit pod talíř šupinu z kapra, kterou tam hodovníci najdou. Když si ji dáme do peněženky, přislibuje nám to hojnost peněz.
Štědrovečerní večeře našich předků zahrnovala zelňačku, houbového kubu, pučálku, prosnou kaši, šneky, raky, kaši ze sušeného ovoce a vánočku.
Důležité bylo zachovat lichý počet osob u štědrovečerního stolu a jedno místo nechat volné pro případné pocestné.
A jaké vánoční tradice znáte vy? 🙂
Autor: Vilemína
4.12.2020
