Má zkušenost s Vision Questem

Už jsou tomu téměř dva týdny, co jsem se vrátila z Vision Questu, během kterého jsem podstoupila posvátný rituál hledání vize. Až teprve dnes jsem připravena s vámi sdílet mou zkušenost. Každý silný prožitek je totiž nejprve potřeba integrovat do svého života a sžít se s ním.

Nejdříve bych chtěla stručně objasnit pojem Vision Quest. Jedná se o přechodový rituál a jeho původ nalezneme u přírodních národů. Jeho záměrem je nalezení životní vize (poslání). Pro to, abyste byli schopni uslyšet hlas své duše a komunikovat s Velkým Duchem, je ovšem potřeba specifických podmínek, které vám pomohou se uvést do hlubokého tranzovního stavu. Proto se posvátný rituál hledání vize provádí v lese, kde jste sami, bez vody, jídla a jakéhokoliv kontaktu s okolím. Jakmile naleznete své dary a jejich doručovací způsob (formu, kterou je máte předávat), je potřeba začít naplňovat svou vizi a pomáhat svému společenství. Vision Quest je zároveň součástí vývojové fáze, kdy se z adolescence přesouváte do dospělosti.

Ale teď už k mé zkušenosti..

První dva dny jsme se dlouhé hodiny věnovali společnému sdílení, během kterého jsme si ujasňovali záměry, se kterými jdeme podstoupit rituál hledání vize. Věnovali jsme se technice životních map a tvorbě rodokmenu. Ty nám pomohly zpětně zmapovat náš život, porozumět našemu životnímu příběhu, odhalit souvislosti v rodinách a uvolnit skryté emoce. Poslouchat silné příběhy druhých, včetně připomenutí svého vlastního, pro mě bylo velice silné. Důležitou součástí těchto dní byl obřad potní chýše, který nám pomohl očistit naše těla a připravit nás na pobyt v lese. Musím říct, že tentokrát byl pro mé tělo hodně náročný. Také jsme šli do lesa se záměrem nalézt místo, na kterém strávíme čtyři dny zavření v “ohrádce” velké 2 m na 1 m. Výběr místa byl pro mě krásným okamžikem. Každé místo totiž zrcadlí náš vnitřní svět a dopředu nikdy nevíme, co vše nám odhalí za tajemství. Navíc vlastnosti místa a vše, co se na něm stane, je také součástí vize. O místě se mi dokonce zdálo v noci, těsně před odchodem do lesa. Věděla jsem, že mi hodně přinese a byla plná očekávání. 

Třetí den ráno, ještě před svítáním, jsme podstoupili druhou potní chýši. Hned po ní jsem si narychlo sbalila spacák, karimatku, celtu a pár kousků oblečení (nic jiného není potřeba) a vyrazili jsme společně do lesa na svá místa. Když jsem společně s průvodci došla na své místo, nejprve jsem si do čtyř světových stran vytyčila ohrádku a na ní upevnila 405 modlitebních pytlíčků, které jsem si předem připravila. Modlitební pytlíčky slouží jako naše energetická ochrana a jsou v nich naše přání a poděkování vložené do tabáku. Tabák je totiž mocný prostředek pro spojení s Velkým Duchem. Pak jsem si bílou šalvějí očistila svůj nový lesní domov a rozloučila se s průvodci. 

Najednou jsem zůstala sama, uzavřena v malém prostoru, ze kterého jsem se čtyři dny neměla vzdálit. Mé první pocity byly příjemné a klidné. Cítila jsem se jako v pohádce. Již první den v lese byl pro mě hodně intenzivní. Většinu dne totiž pršelo, takže jsem se schovávala pod celtou, abych nepromokla. Jakmile se vyjasnilo, vnímala jsem silné spojení s přírodou a bytostmi kolem mě. Přilétli mě přivítat ptáčci a motýlci, večer za mnou přišel srnec a přeletěl nade mnou řvoucí sokol. Také jsem navázala kontakt s duchem buku, který byl společně se mnou v ohrádce. Příroda je velice moudrá a její obyvatelé dobře vnímají, co se v lese děje a s jakým záměrem v ní pobýváme. Proto ke mě jejím prostřednictvím přicházely nejrůznější symboly a znamení. Cítila jsem jakousi posvátnost okamžiku. Kromě jiného jsem zažila i několik  hlubokých spirituálních prožitků ve změněném stavu vědomí. 

Druhý den v lese mi své poselství předal pavouček, který přese mě tkal pavučinu a dokonce mě přišla navštívit víla. Setkání s ní pro mě bylo naprosto úžasné a moc příjemné. Večer za mnou opět přišel srnec a pásl se kousek ode mě. Na svém místě jsem se cítila dokonale v bezpečí. Navíc jsem už neměla takovou potřebu jíst a pít, mé tělo si na situaci přivyklo. Proudil totiž ke mně dostatek výživy skrze energetické propojení s posvátným ohněm, který pro nás celou dobu nepřetržitě hořel v táboře, od mého učitele-šamana a všech dalších, které jsem požádala o podporu. 

Třetí den jsem začala vnímat určité části své životní vize, které se postupně skládaly a propojovaly s vizí z předešlého roku. Byla jsem v úžasu a absolutním naladění sama na sebe. Během dne ke mně přiletěl ptáček, sedl si na mou ohrádku a řekl mi “předávej svůj příběh a inspiruj jím druhé”. Věděla jsem, co tím myslí a velice dobře jsem vnímala dary a s nimi spojené závazky své duše. Den to byl velice náročný, ale zároveň krásný a plný hojnosti. V noci jsem kousek od sebe uslyšela kvičet divoká prasátka a jejich matku, která vydávala zvuky jako z pekla. Pravděpodobně jsem narušovala jejich prostor, takže na situaci reagovala velice agresivně. Pomalu se přibližovala ke mně, a tak jsem zbystřila. Protože už za sebou mám jednu nepříjemnou zkušenost s divokými prasaty, věděla jsem, co dělat. Ve chvíli možného ohrožení jsem se musela postavit svému strachu a být v plné síle. Protože jsem nemohla vyjít ven ze své ohrádky, vzala jsem do rukou své boty a vší silou jsem jimi o sebe bušila. Přitom jsem se třásla po celém těle. Nelíbilo se jí to, syčela na mě a vrčela. Já jsem ale s bušením nepřestávala, věřila jsem své ohrádce, její ochraně a Velkému Duchovi. V mysli mi znělo “nenechám se vyhnat ze svého domova!”. Po chvíli vyjasňování si hranic byl náhle konec. Prasnice s mláďaty utekla pryč a v lese nastalo posvátné ticho. “Zvládla jsem to, zkoušku jsem pochopila”, prosvištělo mi hlavou.. Nebo snad ne? 🙂

Poslední den v lese jsem se modlila a prosila o porozumění své vizi, která nabrala celistvý rozměr. Vnímala jsem hluboko v sobě, jaké jsou mé úkoly a čím přispívat do společnosti. Večer se se mnou přišla rozloučit srnčí rodinka, sokol a krkavec, kteří nade mnou přelétli. Mé tělo bylo unavené, mysl klidná a uvnitř jsem se cítila velice naplněně a šťastně. Když jsem usínala, najednou jsem uslyšela hlasy “Helčo, Helčo, jsi tady?”. Přišla za mnou má kamarádka, která měla v lese místo kousek ode mě. Posadila se vedle mé ohrádky, aby nenarušovala mou ochranu a vystrašeně mi sdělila, že ji z jejího místa vyhnala prasata. Měla z nich strašný strach a už před vizí se bála, aby se s nimi v lese nestřetla. Stalo se, svůj strach si zhmotnila. Snažila jsem se ji podpořit a uklidnit. Nakonec jsme tam společně strávily několik hodin, povídaly jsme si a přitom nad námi padaly hvězdy Perseidy. Bylo to nádherné! Najednou jsme uslyšely hlasité kňučení malého prasátka kus od nás. Nejspíš se ztratilo nebo zranilo a zoufale volalo o pomoc svou maminku. Po několika desítkách minut jsem se nakonec rozhodla, že je potřeba opustit svou ohrádku a vrátit se do tábora. Je potřeba naučit se vnímat a rozumět znamením kolem nás. Věděla jsem, že se matka pro prasátko jednou vrátí a pokud nás tam najde a její mládě by bylo zraněné, mohly jsme být v reálném ohrožení života. V hlavě mi naskočilo “je čas odejít”, a tak jsem vykročila z ohrádky ven a s kamarádkou jsme hledali cestu z tmavého lesa. Byl to zvláštní okamžik prodírat se hustým lesem, ve kterém nebylo vidět ani na krok. Nakonec jsme v pořádku, pár hodin před rozedněním, dorazily do tábora. Vydechly jsme si a byly rády, že jsme situaci společnými silami zvládly. 

Prožitků jsem v lese měla opravdu mnoho, ale většina z nich je veřejně nepublikovatelná. Pokud k tomu někdy bude příležitost, ráda se o ně, společně s vysvětlením, podělím osobně. 

Ihned po příchodu všech vizionářů z lesa jsme podstoupili třetí obřad potní chýše. Byl jemný a kratší, než ty předešlé, za což jsem byla upřímně moc ráda. Po potní chýši jsme měli několik hodin prostor pro odpočinek, který jsem využila pro koupel v potůčku a relax. Na závěr rituálu hledání vize nás čekala ohromná společná hostina. Musím říct, že jsem několikrát přemlouvala svůj scvrklý žaludek, aby mi ještě dovolil sníst pár dobrot. 

Další dny jsme strávili společným sdílením, které bylo nezbytné pro správné porozumění našich vizí. 

Zpětně mohu říct, že jsem za tuto zkušenost velice vděčná a šťastná, že jsem mohla Vision Quest podstoupit. Pro mě je to skvělý pomocník k naprostému spojení se sebou a bytostmi kolem nás. Pomůže nám odhalit naše skryté dary, nalézt své poslání a porozumět sami sobě a svému životu. Dovede nás k samotnému jádru našeho bytí a v lese nám naservíruje přesně to, co potřebujeme prožít, abychom se mohli změnit a být lepšími lidmi. 

Všem, kteří na mě vzpomínali a podporovali na dálku, moc děkuji za podporu. 🙂