Při posvátném obřadu dochází k očistě na všech úrovních – duševní, mentální i fyzické.
Jde o velmi mocný nástroj pro léčení a uzdravování.
Proto je při obřadu důležité být v plném vědomí, mít pozornost zaměřenou do svého vnitřního světa a být v přítomnosti.
Kdy a kde?
Termín: 28.1.2023 od 9:30 (předpokládaný konec 29.1. dopoledne)
Místo: Mikulášovice (okres Děčín)
Co s sebou?
Oblečení do potní chýše:
šortky/bermudy/trenky, případně tričko
Vše z přírodních materiálů (např. bavlna).
Také dva ručníky a pokud nechcete sedět na studené zemi, vezměte si i něco pod sebe (malou karimatku, ručník).
Dále si s sebou vezměte pracovní oblečení, čelovku, pití a lehké jídlo, zavírací nůž, misku, hrníček a příbor.
Pokud budete na místě přespávat, vezměte si s sebou také spacák, karimatku, případně stan.
Zároveň si přivezte nějaký předmět, který bude symbolizovat něco, co si chcete do života přitáhnout.
Upozornění:
Obřad potní chýše má i své kontraindikace. Není vhodný pro osoby s kardiovaskulárními chorobami (arytmie, kornatění tepen, vysoký krevní tlak, trombóza a další), psychickými poruchami (včetně užívání psychofarmak), nebo při těhotenství. Pokud máte výše uvedené zdravotní obtíže, prosím kontaktujte průvodce obřadu.
Minimálně 4 dny před obřadem nepijte žádný alkohol, neužívejte drogy a raději se vyhněte i sexu.
Kdo vás bude obřadem provázet?
Kolik to stojí?
Cena se skládá ze dvou složek:
1) náklady (pronájem místa, dřevo atd.) jsou 1000 Kč za účastníka,
2) odměna pro průvodce za vedení obřadu je dobrovolná podle vaší spokojenosti, přínosu a finančních možností.
Tuto akci organizuji ve spolupráci s Potní chýše.
Pokud vás obřad potní chýše zaujal, přihlaste se na něj zde Potní chýše 28. ledna (pro muže) a rezervujte si své místo. Do poznámky k rezervaci uveďte “Krajinou duše”.
Co o akci říkají účastníci?
stavby chýše, samotného rituálu a následného úklidu a rozloučení s místem. Byl to pro mě velmi silný a cenný zážitek.
Přírodní podmínky byly velmi vlhké, blátivé, chladné a celý proces trval velmi dlouho. Do potní chýše jsme se dostali kolem
jedenácté v noci a opustili jsme ji kolem třetí hodiny ranní. Po společné hostině jsme po páté hodině ulehli ke krátkému odpočinku,
abychom následně místo uvedli do, pro přírodu, přijatelného stavu. Vystaven určitému nepohodlí mezi téměř neznámými lidmi
pro mě byla úžasná možnost pozorování sám sebe, jak to mám v současné době v sobě nastavené. V kolektivu bytostí, které tam byly
se mnou, mi bylo dobře. Po počátečním rozpaku sám se sebou jestli na to mám tam být jsem se uklidnil a pevně se v sobě usadil.
Samotný obřad byl náročný. Už první informace, že se dovnitř vstupuje bez kontaktních čoček a brýlí mě vyvedla z mého klidu. To přeci nemůžu, vždyť se svými šesti dioptriemi vůbec nic neuvidím, co budu dělat? Pocítil jsem touhu prosadit si to své - mít alespoň brýle u sebe. Nakonec zůstaly brýle v pouzdře před chýší. Cítil jsem velkou nepohodu a nekontrolu nad okolím. První kolo mi to dalo úžasně sežrat. Rozhozený vnějšími vlivy jsem pocítil strach. Strach z toho, že nemám věci pod kontrolou a nemohu ovlivnit, co se se mnou bude dít. Nebyl sice tak silný jako dřív, ale byl tam. Navíc jsem vyfasoval místo přímo proti vchodu, takže únik byl prakticky nemožný. Už jak se začaly nosit kameny, mi bylo nepředstavitelné vedro, ač saunu miluji a náramně si ji užívám. Měl jsem pocit, že uhořím, byl jsem šťastný, že jsme v mokru a na blátě, a tak jsem se zavrtával do země jak to šlo. Měl jsem pocit, že se nemohu nadechnout a chtěl jsem utéci. Nebylo však kudy. S tím, že krom rozmazaného rozžhaveného fleku pár centimetrů přede mnou jsem neviděl vůbec nic, připadal jsem si naprosto bezbranný. Nějakou dobu mi trvalo než jsem se s okolními vlivy přestal prát. Až když jsem přijal skutečnost, že téměř nic nevidím
a stejně tak spalující žár, který mě pohlcoval, začalo se vše proměňovat. Začal jsem volně dýchat a teplo přijímat,
neodděloval se od něj. V tom jsem se zklidnil a začal vnímat sám sebe a byl jsem součástí všeho kolem mě.
Druhé a třetí kolo bylo o negativních emocí z dětství. Měli jsme si je nacítit a následně propustit. Ač jsem si vybavoval různé situace
z dětství, kdy mi nebylo fajn, cítil jsem v sobě obrovský klid. Nenašel jsem nic, co by mi negativní emoci přivolalo. Byl jsem překvapený. Nevím, zda to nebyla nějaká hra sám se sebou, ale cítil jsem klid, přijetí, vnímal jsem světlo v oblasti mého srdce a vděčnost,
že mě rodiče přivedli na svět a provedli vším, co jsem potřeboval. Současně jsem vnímal soucit vůči nim.
Celá tato zkušenost mi pomohla nahlédnout sám na sebe zase z jiných úhlů pohledů a do jiných hloubek. Uvědomit si, jak to teď mám. Pomohla mi propustit a odpoutat se od věcí, které již nepotřebuji a připravit tak půdu pro to nové, co ke mě má přijít.
Poznal jsem další nové úžasné bytosti a přátele. Užil si být v kolektivu podobně naladěných bytostí, nádherné tvoření
a práci na sobě. Cítím se zase o kus celistvější a silnější. Děkuji Vesmíru, Matce Zemi, všem zúčastněným a sobě."