“Rozloženej sajrajt v kukle”

Před delší dobou jsem se s mým učitelem šamanismu bavila o dospívání, přechodových rituálech a úkolech duše.
Došli jsme k tomu, že naše západní společnost je značně nevyspělá a většina z nás zamrzla ve vývojové fázi adolescence. Způsobují to četná traumata, která jsme v dětství prožili. Spousta lidí také nenalezla svůj dar duše, s jehož pomocí plní svou životní vizi/poslání. Díky tomu v životě zažíváme nespokojenost a nenaplnění.

Tato debata mi připomněla jeden krásný příběh o motýlovi, tak si ho poslechněte. 

Jeden muž našel venku kuklu krásného motýla. Vzal si ji domů, aby mohl pozorovat, jak se motýl líhne. V den, kdy se na kukle objevila nepatrná štěrbina, se posadil poblíž a mnoho hodin dával pozor, aby nepropásl motýlovo úsilí protlačit své tělo malým otvorem ven. Jenže se zdálo, že se to nijak dál nevyvíjí. Vypadalo to, že motýl se dostal tak daleko, jak mu to šlo a dál už nemůže. Jako by se v kukle zasekl. Tehdy se muž ve své laskavosti rozhodl motýlovi pomoci. Vzal ostré nůžky a zbytek kukly prostřihl. Teď už se motýl dostal ven docela snadno. Měl však nějak opuchlé tělo a malá, svraštělá křídla. Muž pozoroval motýla dál, protože byl přesvědčen, že každou chvíli se scvrklá křídla napřímí, vyhladí a zvětší a budou oporou pro tělo. Nic z toho se však nestalo. Zbytek svého života strávil motýl lezením. S otylým tělem a svraštělými zakrnělými křídly totiž nebyl schopen létat. Muž byl sice laskavý, ale ve své ukvapenosti nechápal, že těsná kukla bránící motýlovi, aby snadno prolezl malou štěrbinou ven, umožňuje zbavit motýlí tělo přebytečné tekutiny, která by byla při průlezu natlačena do křídel. Ta by se díky tomu vypnula a zvětšila. Byla by připravena k letu hned potom, co se motýl z kukly vyprostil. Volnosti a letu mohl motýl dosáhnout právě jenom úsilím vynaloženým na průlez drobným otvorem. Když muž zbavil motýla nutnosti namáhavě se prodírat ven, zbavil ho také zdraví.

Z toho vyplývá, že usilovný zápas je někdy přesně to, čeho je v životě potřeba. Kdybychom životem procházeli bez překážek, byli by z nás duševní mrzáci. Nebyli bychom tak silní, jak být můžeme. Každá šance má dojít svého uplatnění.

A proto si vezměme příklad z motýlů a staňme se jimi. Když si motýl projde svou proměnou, roztáhne svá křídla a vzlétne, začne opylovat květy rostlin a přitom z nich saje sladký nektar. Plní tím svůj úkol – posvátný sen duše.

I my lidé si procházíme touto vývojovou fází. Jakmile nalezneme svůj jedinečný dar duše, kterým máme obohacovat druhé a plnit službu společenství, začneme ho šířit ve společnosti a za to pak dostáváme dar-odměnu. To dává našemu životu smysl a naplnění.

Na závěr mi můj učitel-šaman řekl: “Helenko, a ty jsi právě teď ten rozloženej sajrajt v kukle.” 🙂