Poselství stromů: příběh kopálu
Před pár dny jsem prováděla pravidelnou očistu svého těla pomocí vykuřování.
Využila jsem pro to jedno z mých oblíbených vykuřovadel, a sice pryskyřici ze stromu jménem kopál.
Při celkové očistě se vždy zaměřuji na veškerá místa na svém těle, obzvlášť na oblasti základních čaker, ale i rukou a nohou, které mám velice citlivé.
Jakmile jsem pocítila omamnou vůni kopálu, která na mě hluboce zapůsobila, postupně jsem začala upadat do transu (změněného stavu vědomí). Vnímala jsem, že se mnou duch stromu navázal kontakt, vnímala jsem naše spojení. Má duše se chystala opustit tělo a vydat se na šamanskou cestu.
Po chvíli jsem začala mít vize.
Uviděla jsem malého snědého chlapce, který mě chytl za ruku a vedl mě deštným pralesem mezi palmami a dalšími stromy. Dovedl mě až ke zmíněnému stromu kopálu. Uprostřed stromu jsem viděla tlukoucí srdce, od kterého vedlo silné pouto do mého srdce. Nastalo naše seznamování. Dovolil mi jej vnitřně prozkoumat a celého ho poznat. Nejprve mi odhalil své kořeny, které byly pevně zasazené do země. Propojila jsem se se zemí, se kterou byl spojený. Ochutnávala jsem hlínu, která nám může zprostředkovat cenná poznání. Nakonec jsem v koruně stromu objevila bílou holubici, která seděla v hnízdě. Vyplašila jsem ji, a tak odletěla a sedla si ke kořenům stromu.
Jakmile se mi strom představil, objala jsem ho a přidal se k nám i chlapec. I ten mne objal a společně jsme splynuli se stromem.
Strom ke mně začal hovořit a řekl mi, že mi poví jeden příběh, který si mezi sebou s jeho bratry a sestrami předávají.
Je to příběh o háděti, které přišlo o svou matku. Bylo malé, zesláblé a ještě před setměním hledalo bezpečný úkryt. Jediný vhodný úkryt, které našlo, byl uvnitř stromu, ve kterém byla kotlina. Vlezlo do ní a ukrylo se téměř u kořenů stromu, v temnu. Dlouhé dny tam bylo samo a bez jídla, a tak začalo být hladové. Najednou na strom skočila veverka, která v něm hledala něco k snědku. Ulovila pár jeho plodů a jeden z nich jí spadl dutinou ve stromu až na dno, k háděti. Hádě už bylo naprosto vyhládlé, až si z toho téměř začalo požírat vlastní ocásek, který ho obzvláště fascinoval. Často se za ním točilo stále do kola, v kruhu. Jakmile hádě spatřilo plod, nejprve bylo vůči němu zaujaté. Ale čím více a dále ho pozorovalo, tím větší hlad mělo. Protože nechtělo zemřít, rozhodlo se, že se naučí tyto plody konzumovat, ačkoliv nejsou jeho přirozenou potravou. Věřilo, že když to překoná, přežije. A tak sebe přesvědčilo, že je to přesně to, co potřebuje k životu. Ve chvíli, kdy plod pojídalo, představovalo si, že polyká velkou laskominu. Takhle se plody ze stromu živilo delší dobu, aby přežilo a zesílilo. Jednou si usmyslelo, že se mu už v temnotě a samotě nelíbí, a tak se rozhodlo, že úkryt stromu opustí a vyleze ven, na světlo. Když se snažilo prodrat ven malou škvírou, zjistilo, že je pro něj už moc malá. Vyrostlo a v průchodu mu překážela jeho vlastní kůže. Ale protože nechtělo ve stromu zůstat uvězněné, vložilo do toho všechny své síly a nakonec štěrbinou prolezlo. I když ho to bolelo a bylo to nepříjemné. Když už bylo venku osvobozené, všimlo si, že přitom přišlo o svou kůži, která se zachytila v průlezu stromu. Ten pohled ho trošku vyděsil, ale pak upřelo svůj zrak na sebe a vidělo, jak je velké, silné a krásné.
Na závěr mi duch kopálu předal následující zprávu:
“Někteří lidé mají dojem, že se odpojili od své síly, nebo ji ztratili. To ale není možné, jinak byste už nebyli při životě. Síla je tu stále s vámi je, jenom ji občas někam nebo někomu darujete. Vždy, když se budete cítit oslabení, vstupte znovu do své síly. Využijte při tom pomocníka, který vám vaši sílu znovu připomene. Může to být nějaká věc, představa nebo pocit.
Často jste uvězněni ve svých myslích a nevnímáte spojení se svou duší. Propojte se s moudrostí přírody, s kořeny a půdou, které vás přitáhnou zpět k zemi a navrátí do vašeho těla a přítomnosti.
Když budeš kdykoliv potřebovat, znovu se se mnou spoj. Jsme prastaré bytosti a ukrýváme spoustu starodávných tajemství ze země a podzemí. Rádi ti je předáme a budeme tě učit.”
Veškeré tyto prožitky jsem prožila ve změněném stavu vědomí při šamanské cestě, což je archaická technika extáze, kdy duše cestuje v jiných realitách, než běžné.
Autor: Vilemína
10.1.2020