Má zkušenost s rituálem: přechod z dětství do puberty
Na našem vývoji se podílí několik důležitých okamžiků, které nás silně ovlivňují a jsou součástí vývojových fází. Patří k nim narození dítěte, přestřižení pupeční šňůry, pojmenování dítěte, první školní den, první menstruace/poluce, maturita, svatba, menopauza, smrt a mnohé další.
Ráda bych s vámi sdílela mou osobní zkušenost s přechodovým rituálem, který jsem podstoupila na podzim roku 2019. Jedná se o rituál přechodu z dětství do puberty.
Toto období je charakteristické vzdáním se starého, aby mohlo přijít nové. Odevzdáváme své hračky, přestřihujeme (podruhé) pupeční šňůru s naší matkou, která přenechává větší vliv otci. Jakmile dojde k přestřižení pupeční šňůry mezi matkou a dítětem, už patříme pouze sami sobě. Po přechodu do puberty by se rodiče měli k dětem chovat jinak a dávat jim více práv. Důležité je rozdělovat práce na ženské a mužské. Rodiče by také měli svým dětem otevřeně předat informace o tom, co to je sex, jak se chovat k ženám/mužům, co znamená být ženou/mužem a co znamená být ženou/mužem z pohledu opačného pohlaví. V tomto období je potřeba podpořit dívčinu ženskost a chlapcovu mužnost.
Ale teď už k rituálu…
Nejprve jsme připravovali dřevo na oheň, který jsme poté založili. Pohled do ohně byl pro mě odjakživa fascinující a vždy jsem s ním cítila jakési propojení. Uctili jsme Dědečka ohně a předali mu obětinu – tabák. Každý z účastníků si přinesl své věci, ke kterým jsme měli vztah, symbolizovaly nás a jsou pro nás cenné. Náš učitel nám sdělil, že je potřeba naučit se v životě zbavovat nepotřebných věcí a nelpět na nich, protože nám berou naši energii. S každou věcí totiž máme spojeny různé vzpomínky, emoce apod. Když hromadíme, věci nás svazují a odvádějí od přítomnosti. Navíc pokud odevzdáme určitý předmět, jehož ztráta nás bolí, je to velice hojivé a přínosné. Pak jsme dostali za úkol veškeré naše předměty vhodit do ohně a rozloučit si s nimi. Jedině tak k nám do života může přijít něco nového. Na chvíli jsem zkoprněla. Kromě jiného jsem si sebou přinesla i můj šamanský buben, který mám přes 6 let. Sama jsem už nějaký čas vnímala, že nastala doba, kdy se s ním budu muset rozloučit, protože už se mnou nesouzní. Ale že ho budu muset spálit, to jsem nečekala. Když jsem přišla na řadu, vůbec se mi do toho nechtělo. Nejprve jsem do ohně hodila ostatní mé předměty. Pak přišel na řadu můj buben. Chvíli jsem se s ním loučila a pak jsem ho položila do ohně. Bylo mi ho líto. Cítila jsem velkou ztrátu. Přišla jsem o přítele a spojence. Pár okamžiků jsem dokonce měla výčitky, že jsem ho nechala odejít, a že kvůli mě zemřel. Když mi po tváři tekly potůčky slz, sdělil mi, že spolu budeme dál spojeni. Mohu se s ním kdykoliv spojit, jen v jiné realitě. Pak praskla jeho kůže. V tu chvíli jsem měla pocit, že něco puklo i ve mně. Po rituálu jsem vnímala, že v plamenech zemřela nějaká má část. Byl to pro mě velice silný prožitek.
Následovala druhá část přechodového rituálu. Po našem rozloučení s Dědečkem ohně jsme si sbalili spacák, karimatku a pár dalších osobních věcí a zamířili do lesa. Vyrazili jsme těsně před setměním a když jsme odcházeli, přeletěli nad námi krákorající krkavci. Bylo to pro mě silné znamení. V tichu jsme došli do lesa a nejprve si každý z účastníků našel své místo (jeskyň nebo skalní převis), kde stráví noc. Já si našla skalní převis s výhledem do údolí, který mě měl dostatečně chránit před případným větrem, nebo deštěm. V jeho středu byla červená muchomůrka. Copak mi to má asi říct? 🙂 Jeskyňku jsem si uklidila, vymetla od pavučin a vystlala ji, abych byla v teple. Poté jsem si kolem pasu uvázala provaz a jeho druhý konec uchytila kolem stromu, který stál před jeskyňkou. To mělo symbolizovat pupeční šňůru – spojení s mou biologickou matkou a Matkou Zemí. Vlezla jsem si do jeskyňky a zachumlala se do spacáku. Byla jsem zmrzlá, ale celkem rychle jsem se zahřála. Začala jsem si prohlížet svůj temný příbytek. Opravdu jsem měla pocit, jako bych byla v lůně své maminky. Jakmile se setmělo a všude byla nic než tma, jeskyňka začala ožívat. Setkala jsem se se svou vnitřní temnotou a stíny, které na mě vyvíjeli nátlak a snažili se mě ovládnout. Pracovala jsem se svými strachy. Poznávala jsem je, sblížila se s nimi a s láskou je přijímala do svého srdce. Tím se proměnily ve spojence. Bylo to velice intenzivní a hluboce léčivé. Po chvíli jsem usnula, ale znovu se v průběhu noci vzbudila s nepříjemným pocitem. “Něco” mě sledovalo. A nebyl to žádný člověk ani zvíře. Požádala jsem svá silová zvířata a Velkého Ducha o ochranu. Najednou jsem se ocitla v energetické kouli, která byla plná světla, lásky a bezpečí. “Zvládla jsem to, další zkoušku jsem v pořádku ustála”, pomyslela jsem si a s pokorou poděkovala mým spojencům. Zbytek noci jsem už spala klidně. Ráno jsem se vzbudila přesně podle plánu, před svítáním. Vylezla jsem ven z jeskyňky, šla ke stromu a přestřihla pupeční šňůru. Při přestřižení jsem cítila obrovskou úlevu, svobodu a radost. “Už nemusím být zavřená v temné jeskyni!”. Vnímala jsem odpojení od mé maminky. Těšila jsem se na život a byla plná očekávání. 🙂 Sbalila jsem si věci, rozloučila se s místem a jeho duchy a vyrazila na vrchol kopce počkat na východ slunce. Slunce je u přírodních národů považováno za otce (ten, který dává život). Když jsem došla na místo, posadila jsem se na okraj skály a čekala. Bylo brzy ráno a pořádná zima, mraky se ještě válely na kopcích. Prostě magický okamžik. Slunce pomalu vstávalo, až došlo nad obzor. Přivítala jsem Otce Slunce a cítila velikou lásku a spojení s mým biologickým tatínkem. Bylo to úžasné. Chvíli jsem se ještě kochala tou krásou a pak jsem vyrazila zpět do našeho zázemí. Tímto přechodový rituál končí.
Zpětně mohu říct, že tato zkušenost pro mě byla velice přínosná. Symboly, které jsem vhodila do ohně, se mi do života postupně vrátily, ale v transformované podobě. A mohu říct, že ty současné jsou daleko silnější.
A co můj šamanský buben? Po roce od tohoto rituálu se mi vrátil. Tvorba mého nového bubnu trvala celkem devět měsíců, než se narodil. Mohu říct, že se vyplatilo na něj počkat. Teď už jsem zase kompletní, a tak pro vás společně chystáme šamanské semináře.
Autor: Helena Vilemína