Uzavření minulosti a nové začátky
Všichni se občas v životě ocitneme na křižovatce, kdy se rozhodujeme, jakou cestou se dál vydáme. Já jsem ve svém životě prožila mnoho konců a nových začátků a nebýt jich, nejspíš bych dál stála na jednom místě. Mé vlastní ego, které mě prostřednictvím strachu chrání před ztrátou a bolestí, by mi patrně nedovolilo vydat se na neznámou a neprobádanou cestu. Musela jsem se s ním naučit laskavě rozmlouvat, překonávat strach, opouštět domnělé jistoty a jít změnám naproti. Životní překážky a zvraty, které nám do cesty vstupují, nás k pohybu a rozhodnutí většinou donutí, ať chceme nebo ne. Časem jsem se ale naučila na překážky pohlížet jinak. Už jsem je nevnímala jako problémy nebo komplikace, ale jako příležitosti ke svému osobnímu růstu.
Když se začnou naše představy o sobě a vlastním životě hroutit, přijdeme o iluze a jistoty, na kterých jsme lpěli a nedokázali si bez nich přestavit budoucnost, může to být velice deprimující pocit. Můžeme cítit bezmoc, zoufalství, bolest, zmatení nebo třeba rezignaci. Je to ale léčivý a transformativní proces, během kterého v nás umírá naše staré Já, aby se mohlo zrodit to nové a lepší. Zatímco truchlíme, loučíme se se starým životem a máme dojem, že jsme přišli naprosto o vše, co pro nás bylo cenné a důležité, možná si ani nevšimneme, že se mezitím v prachu a popelu rodí naše nová síla. Již brzy se zrodíme jako Fénix z popela, roztáhneme svá křídla a rozletíme se vstříc životu.
Změnám se ale mnoho lidí často brání a blokují je, aby se v životě projevily. Můžeme být totiž nastalou situací vyděšeni, cítit k ní odpor a nejistotu. Strach ze změny a neznámého nás může natolik ochromovat, že nám pak může bránit v posunu vpřed. Takže přešlapujeme na místě, ze kterého se nemůžeme hnout. Nemůžeme jít ani zpátky, ani dopředu. Jsme uvězněni a zacyklení. Před životními změnami ale není možné se skrývat donekonečna. Pokud se jim budeme bránit, může to být pro nás nakonec obtížnější, bolestivější a naše vnitřní proměna bude pravděpodobně trvat mnohem déle.
Nebo se rozhodneme pro jinou cestu. Pro tu je ale nezbytné být přístupní, otevření změnám a připraveni se jim přizpůsobit. Až si životní změnou projdeme, jistě pochopíme, proč do našeho života přišla.
Mě osobně v tom pomohlo důvěřovat božství a nechat na něm, aby vše zařídilo tak, jak je pro mě nejlepší a nezasahovat mu do jeho konání. On ví totiž mnohem lépe, co je pro mě dobré a potřebné.
Vykročme na své nové cesty plné zajímavých příležitostí, protože bez toho už třeba později ani nemusíme zjistit, co vše krásného nám změny mohly přinést. Nová cesta se v počátku může zdát nejistá, neznámá a nestabilní, ale čím dříve se na ni vydáme, tím dříve si ji budeme moct vychutnat a užít. Našich okovů jsme se přeci zbavili pro to, aby nám do života vstoupilo něco nového, světlého a pozitivního. Ať už to v první okamžik vypadá jako pravý opak.
19.11.2020