Kult předků

Kdybychom se někdy zamýšleli nad tím, jak náboženství vůbec vznikla, jaký mají původ a jak se vyvíjela, patrně by nás to zavedlo k jedné z religionistických teorií. Ta původ náboženství spatřuje právě v kultu předků (tzv. manismus). Náboženství uctívající kult předků mají kořeny téměř po celém světě. Zejména se s tím můžeme setkat u primitivních, archaických a pohanských kultur. 

Kult předků se vyznačuje vírou v posmrtný život spojený s představou, že jsme se světem mrtvých stále v kontaktu. Zvláštní úctě se po smrti dostávalo obzvlášť těm, kteří měli za života nějaké výjimečné schopnosti, disponovali určitou silou či moudrostí, např. válečníkům, náčelníkům, šamanům, talentovaným členům kmene nebo rodiny apod. Jejich přízeň si totiž můžeme naklonit, a to prostřednictvím speciálních rituálů. Během nich můžeme se zemřelými komunikovat skrze divinační či jiné praktiky. Také zemřelým můžeme přinést obětiny, které mají rovněž posílit vztah se zemřelým, usmířit se s ním nebo od něj získat nějaké výhody (rady, požehnání, podporu).   

Mě je kult předků velmi blízký a běžně s ním pracuji v rámci své duchovní praxe. Věřím, že dobře znát své předky a rodinu mi umožňuje více si uvědomovat své kořeny, odkud pocházím a kdo jsem. To pak přispívá i k zodpovězení otázek typu “kam směřuji” apod. 

Ráda si o mých předcích vyprávím s rodinou. Zajímají mě jejich životní příběhy a zkušenosti, co nám zde zanechali. Byť si to mnohdy ani nemusíme uvědomovat, tak po našich předcích jsme pravděpodobně každý zdědil nějaké transgenerační trauma. To může velmi silně ovlivňovat vztah sama k sobě, k druhým lidem i světu. Proto je velmi dobré, když se toho můžeme o našich rodinách co nejvíce dozvědět. Můžeme se pak sami rozhodnout, jaké názory, přesvědčení a hodnoty si od nich chceme ponechat a co ze svého života naopak vyloučíme. To může pomoci celému rodinnému systému, který se tímto může významně ozdravit a trauma se tak už nebude přenášet do dalších generací. Já sama jsem se o mých předcích dozvěděla hodně zajímavé informace a uvědomila si různé spojitosti, které na mě mají velký vliv. K prozkoumávání a zaznamenávání informací o nich mi pomohlo sestavení rodokmenu. Zejména mohu doporučit aplikaci MyHeritage, kde můžete spravovat online rodokmen. 

Mí předci se postupem času stali běžnou součástí mého života a i po jejich smrti mám dojem, že jsou stále součástí mého života. Občas se mi připomenou prostřednictvím nějakého místa, které mám s nimi spojeno, písničky nebo vůně. Také při důležitých oslavách svátků jako jsou Dušičky, Vánoce, Velikonoce a dalších nechávám jedno místo u jídelního stolu pro mé předky volné a naservíruji jim část z hostiny na talíř. I na mém osobním oltáři mají své čestné místo, pravidelně pro ně zapaluji svíčku, modlím se za ně nebo je o něco prosím. Nezapomínám ani na jejich poslední místa odpočinku a jednou za čas je navštívím na hřbitově. Láska zkrátka nemá hranice a ani smrt bližní nerozdělí. 🙂 

14.7.2023