Desatero překážek v partnerství
Partnerství je jedno z hlavních témat, které řešíme naprosto všichni. Budovat vztahy, žít v páru, rozmnožovat se a plodit potomky je přirozená součást našich životů. Příroda to tak zařídila kvůli tomu, aby se zachoval rod a jako společnost jsme nevyhynuli.
Ovšem zatím jsem se nesetkala s žádným pohádkovým příběhem, ve kterém princ sesedl z koně, zachránil princeznu, zamilovali se a žili spolu šťastně až do smrti. Alespoň z mého pohledu nám pohádky ukazují zkreslenou a iluzorní realitu, se kterou pak mnozí lidé vyrůstají a mylně se domnívají, že o lásku a vztah už není potřeba dál pečovat. V takových případech vztah po nějaké době pravděpodobně skončí. Jak by taky vztah mohl vzkvétat, když do něj neinvestujeme a nestaráme se o něj?
Častokrát vztahy opouštíme, když odezní fáze zamilovanosti a zjistíme, že před námi stojí úplně jiný člověk, než kterého jsme viděli přes filtr růžových brýlí. Nebo si myslíme, že když neustále neprožíváme euforické pocity štěstí a naplnění, že je to špatně, a tak svou lásku hledáme jinde, v jiném partnerovi. Mnohdy ani neumíme překonávat překážky, které nám partnerství mohou ztěžovat.
Od mých klientů, přátel a blízkých jsem už vyslechla mnoho srdceryvných příběhů.
Zaujalo mě, že všechny mají něco společného. Opakují se v nich tyto situace, které jsem sepsala do desatera:
1. Spokojíme se s naší dlouhodobou nespokojeností ve vztahu a nalháváme si, že náš partner “je přeci hodný, nebije nás, nepije, a to nám přece musí stačit”.
– Vždycky pro sebe chtějme to nejlepší! Chtějme toho nejlepšího partnera, a pokud tím člověk vedle nás není, jděme raději pryč. Ztrácíme tím totiž náš i jeho čas. Život je krátký, jsme tu jenom jednou a nikdy nevíme, kdy náš čas vyprší. Proto ho věnujme tomu, vedle koho rozkveteme.
2. Často neumíme svému partnerovi sdělit naše potřeby a přání, a tak se dostáváme do nepříjemných situací a nedorozumění. Jsme pak na něj nepříjemné a podrážděné, přitom on s tím nemá nic společného.
– Neházejme naši zodpovědnost postarat se samy o sebe na druhé. Naučme se vnímat potřeby svého těla, odmítat druhé a říkat jim ne. Uvědomujme si naše limity a energetickou kapacitu. Jako ženy býváme citlivější, křehčí, zranitelnější a v některých případech i slabší.
3. Dáváme přednost povrchním vztahům, které nás rychle uspokojí. Jakmile vztah po čase přejde do stereotypu a ztratí šťávu, ze vztahu máme tendenci utíkat. Místo toho si najdeme jiný vztah, který je plný vášně a romantiky. Po nějaké době se opět ocitáme ve stejné fázi a hledáme únik nebo rovnou útěk.
– Budujme naše vztahy a stavme je na pevných, dlouhodobých základech. Nehledejme dokonalou pohádku a nečekejme na dokonalého prince. Mnohokrát si totiž nevšimneme, že ten princ stojí celou dobu vedle nás. Jenom naše zkreslené představy o tom, jaký by měl partner nebo vztah být nás od naplněného vztahu oddalují. Přijměme stereotyp jako běžnou součást partnerského života, naučme se ho narušovat blízkými, láskyplnými chvilkami a neustále náš vztah vyživujme. Buďme vděční za každou chvíli s tím nejbližším člověkem vedle nás.
4. Ve vztazích se bojíme ukázat, kdo skutečně jsme – projevit naše city, stíny a nedokonalosti, plakat nebo vztekat se. Raději nasazujeme masku dokonalosti a stejnou masku si mnohé ženy malují i na svůj obličej. Divíte se stále, že jste ve vztahu nespokojené?
– Samozřejmě, že pokud se ve vztahu nebudeme naplno projevovat, po určité době začneme být frustrované a zdeptané. Jakmile popíráme samy sebe, ve vztahu máme přetvářku a jsme neupřímné, přicházíme tím o možnost sdílet s druhým sebe. Ochuzujeme tím našeho partnera i samu sebe.
5. Necháváme se zneužívat při sexu, děláme věci, které nám jsou nepříjemné a nedokážeme říct, že se nám něco nelíbí.
– Tohle je časté téma mnoha žen. Spousta z nás byla vychovávána být hodnou holčičkou, podvolit se, být submisivní, postarat se o partnera a rodinu. Při tom všem jsme ale zapomněly samy na sebe, přestaly vnímat své tělo a přenechaly svou sílu druhým. Vezměme si svou sílu a sebeúctu zpět! Nebojme se říct svému partnerovi, že se nám při sexu něco nelíbí. Nepodstupujme to jenom ze strachu, že o něj přijdeme. Zapojme partnera do milování, při kterém budeme vzájemně vnímat sami sebe a přistupovat k sobě s úctou, něhou a láskou. Vždyť je to ten nejintimnější okamžik, při kterém se spojují dvě těla a dvě duše.
6. Přestáváme si vážit toho, jaký partner je, co vše pro nás dělá, jak o nás pečuje apod. Místo toho se zaměřujeme na jeho nedostatky a nepodstatné věci jako nevynesení koše, ponožky poházené po zemi apod.
– Tohle se po čase stává téměř v každém partnerském vztahu. Připomínejme si hezké společné chvíle, hledejme další důvody k obdivu našeho partnera a soustřeďme se na projevy jeho lásky. Neházejme ho do škatulky “znám ho přesně jak své boty” a dejme mu možnost nás překvapit.
7. Nebereme vztah jako příležitost k vlastnímu růstu a učení. Vybíjíme si své nálady na partnerovi, obviňujeme ho z naší nespokojenosti a neúspěchu. Nevidíme, že to, co prožíváme, není věcí partnera, ale nás samotných.
– Díky zrcadlení ve vztahu se můžeme mnohé dozvědět samy o sobě. Můžeme se setkat s našimi stíny, uvědomit si škodlivá přesvědčení/vzorce myšlení a chování, poznat a znovu prožít potlačené emoce apod. Naučme se brát vztah jako prostředek k vlastnímu léčení, návratu samy k sobě a sebelásce. Neutíkejme ze vztahu jenom proto, že nás to bolí. Většinou si bolest způsobujeme samy nebo nám ji partner pouze připomíná. On není naším problémem a zdrojem bolesti. Ten klíč je v nás!
8. Upíráme partnerovi jeho prostor, máme na něj neustálé požadavky, nenecháme ho vydechnout, poučujeme ho a děláme mu “maminku”.
– Každý partner potřebuje svůj osobní prostor, volnost a svobodu. Jakmile ji nemá, začne být ve vztahu nespokojený. Naučme se lépe naslouchat svému partnerovi. Nemysleme si, že ho dobře známe, že víme lépe co potřebuje a nemluvme za něj. I když se nám nemusí líbit vše, co dělá, respektujme to a nevyvracejme mu to. Je to svobodná, zodpovědná bytost, stejně jako my.
9. Mluvení s partnerem se nám může zdát obtížné, plné nedorozumění, nepochopení a domněnek. Časem na komunikaci a sdílení raději rezignujeme, jsme ublížené a ve vztahu vzniká odcizení.
– Přemýšlení, vnímání a cítění mužů a žen je opravdu odlišné. Pokud se svým partnerem nemluvíme otevřeně a na rovinu, nemůže nám zcela porozumět. Ne, opravdu nám nevidí do hlavy a nečte naše myšlenky. Muži to potřebují slyšet (jasně a stručně), aby s tou informací mohli nějak naložit. Pokud ji nesdělujeme zřetelně, ale jen naznačujeme, muži tomu většinou neporozumí. Když něčemu nerozumíme, zeptejme se svého partnera. Je to jednodušší, než si tvořit domněnky, které nás mnohdy vyvádějí z míry.
10. Časté rozkoly mezi partnery způsobují i odlišné postoje k domácím pracím. Někteří muži nejsou díky výchově zvyklí podílet se na chodu domácnosti. Nechávají proto vše na ženě, které po čase bývají přetížené a naštvané na svého partnera. Nebo jsou silné a nezávislé ženy, které žijí s přesvědčením, že zvládnou naprosto všechno. Muže vlastně nepotřebují, a tak mu v partnerství nedávají prostor se více projevit. Nepřijímají pomoc a i ony se časem dostávají do bludného kruhu. Tohle jsou dost hraniční, ale časté případy, ze kterých vyrůstají partnerská nedorozumění a konflikty.
– Nedělejme partnerovi dokonalý servis, nezařizujme vše a nedělejme ze sebe superženu, která zvládne vše. Nechme partnera postarat se o věci, které jsou převážně mužskou náplní (a nemluvme mu do nich) a my se zase věnujme těm, které náleží ženám. Pomáháme tím rozvíjet a vyživovat naši ženskou/mužskou energii, dáváme pozornost aktivitám, které nám jsou přirozené a navíc každý máme odpovědnost za určité věci, do kterých si nezasahujeme. Když k tomu ještě partner umyje nádobí, uvaří, vyžehlí apod., (protože chce a baví ho to), neupírejme mu to, buďme za to vděčné a dejte mu to najevo. Nepomáhá tím nám osobně (špinavé nádobí nebo oblečení je přeci nás obou), ale dělá to pro nás oba.
Myslím si, že tohle vše už asi většina z vás někdy slyšela. Otázkou je, jestli jste nějaké změny už učinily, váš život se díky tomu zlepšil a je naplněnější? Zkuste se nad tím upřímně zamyslet. 🙂
Autor: Vilemína
3.9.2021