Ztracená část duše

Za náš život si můžeme projít až několika stovkami emočních traumat. Vznikají už v našem prenatálním období, v dětství vlivem výchovy rodičů a dalších autorit, při dospívání i později. Můžeme se stát svědky různých katastrof, nehod, oběťmi násilných zločinů, zneužívání apod. Zkrátka staly se běžnou součástí našeho života. Ke vzniku traumat přispívá i naše nevyzrálá “moderní” společnost, o které se říká, že je nemocná. Mnoho lidí v naší západní kultuře totiž nejsou skutečně dospělí. Vlivem spousty traumat většina z nás uvízla v období adolescence. Chováme se k druhým a svému životnímu okolí neohleduplně, bezcitně a ženeme se za hromaděním hmotných statků. Jak tedy po sobě můžeme chtít být zodpovědní, láskyplní a spolupracující? Jedině tak, že svá emoční traumata a zranění začneme léčit. Tím uzdravíme i naše, často sobecky zaměřené, ego. 

Při traumatickém zážitku obvykle dochází k tomu, že se od nás odpojí část (nebo více částí) naší duše. Bolest, kterou v tu chvíli prožíváme, pro nás totiž může být natolik veliká, že se od nás část duše odštěpí, abychom ji dokázali přežít. Dalo by se říct, že jde v podstatně o ochranný reflex. O části své duše můžeme také přijít při operačních zákrocích, úrazech, vážných nemocech, porodu a dalších situacích, které způsobují šok našemu fyzickému tělu. V některých případech se bohužel stává, že se k nám posléze část duše sama nevrátí. 

V příbězích svých klientů jsem častokrát slýchávala, že cítí, že jim něco chybí, nejsou celiství a odpojení od sebe. To jsou právě příznaky toho, že jim chybí část jejich duše. 

I já jsem ve svém životě poztrácela spoustu částí své duše. Určitou část života jsem si připadala jako bych vůbec nežila. Nevnímala jsem samu sebe, necítila své tělo, život neměl žádný smysl. Doslova jsem byla jako puzzle, které jsem nevěděla jak poskládat. Skládačka, které chybělo mnoho dílků nebo jako rozfoukané chmýří pampelišky, které se rozlétlo do všech stran… Až díky technice šamanského léčení jsem se naučila ztracené části mé duše vyhledat a navrátit si je. Za mě je to úžasný způsob, jak léčit svá emoční zranění, navracet se do své síly a být celistvější.  

Za tuto léčivou techniku jsem opravdu nesmírně vděčná, protože i díky ní mohu pomáhat svým klientům a blízkým, a plnit tak své poslání. Musím říct, že je pro mě nádherné pozorovat, co se v lidech odehrává po návratu části duše. Občas mívám pocit, jako by ožili a rozsvítili se. Spolu s tím se někdy vynořují i emoce nebo dávné vzpomínky, které byly zasunuly do jejich nevědomí, odkud je v životě ovlivňovaly. 

Přeji nám všem, ať máme dostatek odvahy podívat se sami do sebe, prozkoumávat naše hlubiny a s láskou rozsvěcet stinná místa. 🙂    

Autor: Vilemína

5.5.2021